Jiří Pošepný

* 1963

  • „Úplně vtipná věc; jsem se ženil a to bylo ještě za doby komunistů, tak jsem šel do obuvi, kde jsem chtěl boty, a nebyly. V tý době bot byly jeden dva druhy, tak to tak prostě bylo, žádnej velkej výběr. Kór, když jako já mám velkou nohu. No a přišel jsem, nebylo. Říkám: ‚Nevadí, já půjdu v pantoflích.‘ Pak říkám: ‚No nic, tak jako…‘ Jenom vám chci dokázat, jak byli mocní, jak byla mocná ta strana. Tak jsem šel a že… Šel jsem sto metrů na partaj a tam říkám: ‚V sobotu mám svatbu, nemaj boty, nemůžu si je koupit, protože je nemaj a nejsou schopný je sehnat. Půjdu a nechám to nafotit, že jdu v pantoflích.‘ Druhej den ty boty v tom krámě byly. Takže jako takhle to fungovalo. Než by měli… oni ze strachu sehnali cokoli.“

  • „Na auta se stály… a to stáli třeba tejden frontu lidi. A čekali. Aby se dostali do záznamníku. Na barevnou televizi jsem já čekal dva dny. No… Na mrazák jsem čekal od rána… jako od večera asi od sedmi nebo od osmi hodin do rána. Venku. Nás tam stálo… Přivezli pět mrazáků. Čili prvních pět. A to jsme nevěděli, kolik jich maj. Ale prvních pět mělo šanci.“

  • „Takže já bych se ještě vrátila k tomu osmdesátýmu devátýmu. Mě napadla otázka: Jaké jiné písničky se zpívaly v tom divadle kromě hymny a teda té Modlitby pro Martu?“ – „Zpívalo se… Hutka zpíval to… jak se to jmenuje… to už je skleróza trošku… ‚Krásně žít, krásnější je moře, kdo je nejkrásnější…‘ Správně. To bylo takový… To se zpívalo hodně a ta písnička ve mně jakoby zní pořád, jo. Občas se stane, že ji hrajou v nějakým divadle… a tak mi to okamžitě vyplyne zpátky… nebo v rádiu, tak mi vyplyne zpátky ten Listopad, no. Že to k tomu patřilo, jakoby… Tam je ta jedna sloka taková, kdy se… kdy se dělá jenom brumendo a každej si přeje nějaký přání, tak jsme si asi všichni přáli stejný, aby to, co děláme, mělo smysl a posunuli jsme se někam dál. A věřili jsme tomu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Velké Hamry, 28.11.2019

    (audio)
    délka: 52:45
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ze strachu komunisti sehnali cokoli

Jiří Pošepný
Jiří Pošepný
zdroj: Žáci z gymnázia U Balvanu

Jiří Pošepný se narodil 15. května 1963 v Lomnici nad Popelkou. První politické vzpomínky se vážou k srpnu roku 1968, kdy do Liberce přijely sovětské tanky. Jeho otec byl původně členem KSČ, ale po událostech v roce 1968 ze strany vystoupil. Politické důsledky pak nesla celá rodina. V létě roku 1989 Jiří podepsal petici Několik vět a během sametové revoluce se účastnil masových demonstrací v Praze. Během revolučních dní se účastnil besed v divadle na Žižkově, jelikož sám odmala hraje amatérské divadlo, kde se setkal i s Václavem Havlem a dalšími významnými osobnostmi té doby.