Jindřich Polák

* 1947

  • „Že by se tam objevovali příliš často, se říct nedá, ale přišla kontrola. Ona byla i v pořadatelích, protože ty jste si nemohla sehnat sama. V pořadatelích se schovávali lidé, kteří pak mohli někde něco říct. Ať už trhal lístky, nebo je prodával, nebo tam stál jako hasič. Už si nepamatuju den, rok, datum, ale objevili se tam dva tři chlapi, měli kožené kabáty, klobouky. To už jsme se jmenovali Hells Angels. Přišli, tak jsme přestali hrát. ‚Kdo tady dělá vedoucího?‘ Zavolali mě, šli jsme dozadu do šatny. Tam přede mnou rozdělali časopis 100+1, tuším měsíčník, a tam jsem četl, tenkrát ještě bez brýlí, že Hells Angels je organizace v Americe s velkým otazníkem, že vyznávají fašistické symboly, strojí se do kožených mundúrů, jezdí na motorkách a bůhví co všechno vyvádějí. Režimu se to nepozdávalo. To znamená, že jsme si to pak přečetli všichni. Tam jsme se dohodli, že je průchodné bez Hells – a už jsme se jmenovali Angels, to znamená Andělé, už ne pekelní, ale hodní Angels.“

  • „Trápili tam i uklízečky. Ženská, která znala vodu, hadr, kbelík a koště, dostala ukazovátko a osvobozenecký boj v Biafře. Ta ani nevěděla, kam má ukázat, kde je Biafra. Pak se ozvali nějací starší odvážnější lidé: ‚Nechte ji být, prosím vás, vždyť vidíte, že nic neví.‘ To byla hrozná doba.“

  • „Většinou o švagrovi nebo, když se pak vrátil, jestli jsem si nevšiml tady v Jaroměři, v Josefově. Plynule navázal, švagr už byl tady, plynule navázal na svůj druh práce. Já jsem se nikde nepohyboval, v žádných kladných či záporných skupinách, já jsem mu neměl co předat, neměl jsem mu co říct. V žádné buňce jsem nepracoval, ani jsem o žádné nevěděl. Je to nepříjemné a člověk se pak nediví lidem jako já, třeba to byl umělec, muzikant, třeba Magor Jirous z Plastic People. Schválně na něho zavedli složku, přestože jim nikdy nic neřekl, nikdy u nich nebyl v Bartolomějské. Teď se to po revoluci odhalí a je tam napsaný. A teď to vysvětlujte. Oni vás tam dali schválně, aby vám třeba udělali nějaký problém. No nic, hodil jsem to za hlavu. Kdo mě vyslechne, tak tomu buď porozumí, nebo ne.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 11.04.2022

    (audio)
    délka: 01:55:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Závodní klub Mír nutil hrát rockové Anděly v dederonových košilích

Jindřich Polák v roce 1961
Jindřich Polák v roce 1961
zdroj: Archiv pamětníka

Jindřich Polák se narodil 27. listopadu 1947 v Jaroměři. Tatínek Jindřich Polák byl vyučený elektrikář a maminka Vlasta, rodným jménem Vávrová, pracovala jako švadlena a později prodávala v drogerii. Měl dvě starší sestry. Základní školu vychodil v Jaroměři. Rád sportoval, miloval lyžování, hokej a především fotbal. Studoval strojírenskou průmyslovku v Novém Městě nad Metují. Kvůli sporu o jeho dlouhé vlasy školu dokončil v Hradci Králové. Maturoval v roce 1971 při zaměstnání. V šedesátých letech hrál a zpíval v bigbítové kapele Hells Angels, kde působil i jako kapelník. Zažil každoroční přehrávky před komisí. Od roku 1966 pracoval jako civilní zaměstnanec pro vojenský útvar 1117 v Josefově, nejprve ve skladu a od roku 1970 v oddělení nákupu. Zažíval absurdní situace, kdy například jezdil pro objednané zboží pro armádu s batohem na zádech autobusem. V srpnu 1968 chodil diskutovat s polskými vojáky, jejichž tanky několik dní stály na hlavní silnici v Jaroměři. Začátkem osmdesátých let emigroval jeho švagr do Švýcarska, po půl roce se ale vrátil. V práci ho vyslýchali a následně za ním chodil člen vojenské kontrarozvědky Jan Vašata a vyptával se na různé věci. Od roku 1983 na pamětníka vedl svazek, ve kterém byl označen jako agent. Roku 1986 svazek ukončil. Zmínil, že Jindřich Polák dodával jen ústní informace, na jejichž základě nedošlo k trestnímu postihu žádné osoby. Pamětník si na podpis slibu o spolupráci nevzpomínal. Roku 1989 fotograficky zaznamenal generální stávku v Hradci Králové. V roce 1993 odešel do soukromé sféry. Od zranění kolene v roce 1982 pracoval ve volném čase na fotokronice města Jaroměř, kde s manželkou v roce 2022 stále žil.