Dochovaný unikátní snímek jednoho z leteckých večírků „aeroliňáků“ - Jan je vidět uprostřed stolu z profilu (za kyticí ve váze). V tu dobu ještě nikdo z nich příliš nevnímal nebezpečí nových politických změn, které na ně (prozatím nenápadně) hledělo z nápisů na zdi za jejich zády. (Na jednom z nich je mimo jiné slovensky napsáno: „Uvoľnenie múky a chleba – ďalší krok k socializmu“.)
Dochovaný unikátní snímek jednoho z leteckých večírků „aeroliňáků“ - Jan je vidět uprostřed stolu z profilu (za kyticí ve váze). V tu dobu ještě nikdo z nich příliš nevnímal nebezpečí nových politických změn, které na ně (prozatím nenápadně) hledělo z nápisů na zdi za jejich zády. (Na jednom z nich je mimo jiné slovensky napsáno: „Uvoľnenie múky a chleba – ďalší krok k socializmu“.)
Jediný snímek z onoho dne 9. 11. 1946, kdy v 17:36 hod. havaroval Douglas DC-3/C-47A-80-DL (OK, cn 19535, sn 43-15069) ČSA na trati Amsterdam - Praha-Ruzyně v Praze. Kpt. Irving odstartoval ve 12:05 hod. Na palubě bylo 13 cestujících a pětičlenná posádka. V 15:46 hod. letadlo přeletělo maják letiště Ruzyně a kroužilo nad mraky ve výšce 1700 m. n. z. V 16:25 hod. začal za velmi obtížných povětrnostních podmínek řízený sestup. Po čtyřech nezdařených pokusech o přistání se ještě chvíli létalo v okruhu letiště. Současně s ním se o přistání snažil Lockheed Constellation společnosti PanAm s plnými nádržemi, a DC-3 kpt. Irvinga tak musel stále čekat ve vzduchu. Constellation se pak nakonec rozhodl pokračovat v letu do Bruselu. DC-3 po vyčerpání veškerého paliva musel nouzově přistát na pole u Dobrovíze. Kpt. Irving a radista Šulc byli zraněni, ale nikdo nezahynul!
Jediný snímek z onoho dne 9. 11. 1946, kdy v 17:36 hod. havaroval Douglas DC-3/C-47A-80-DL (OK, cn 19535, sn 43-15069) ČSA na trati Amsterdam - Praha-Ruzyně v Praze. Kpt. Irving odstartoval ve 12:05 hod. Na palubě bylo 13 cestujících a pětičlenná posádka. V 15:46 hod. letadlo přeletělo maják letiště Ruzyně a kroužilo nad mraky ve výšce 1700 m. n. z. V 16:25 hod. začal za velmi obtížných povětrnostních podmínek řízený sestup. Po čtyřech nezdařených pokusech o přistání se ještě chvíli létalo v okruhu letiště. Současně s ním se o přistání snažil Lockheed Constellation společnosti PanAm s plnými nádržemi, a DC-3 kpt. Irvinga tak musel stále čekat ve vzduchu. Constellation se pak nakonec rozhodl pokračovat v letu do Bruselu. DC-3 po vyčerpání veškerého paliva musel nouzově přistát na pole u Dobrovíze. Kpt. Irving a radista Šulc byli zraněni, ale nikdo nezahynul!
Záběr na stavení i s přilehlým vedlejším domkem po paní Kozákové, který rodičům odkoupil Jan, aby se všichni i s dětmi nemuseli tísnit v jedné místnosti. Zahrady se pak propojily. (Tento však musel v první pol. 50. let pod nátlakem StB prodat, aby mu nebyl násilím a bez jakéhokoli nároku na kompenzaci vyvlastněn, neboť coby třídní nepřítel měl kde bydlet a soukromým majitelem nemovitosti jinak být nesměl! A tak jej tehdy koupila rodina p. Čecha, jejichž dcera se pak provdala za Vlast. Petržílku a žila zde až do své smrti v roce 2015. Spolu s manželem vychovala i další generaci potomků.)
Záběr na stavení i s přilehlým vedlejším domkem po paní Kozákové, který rodičům odkoupil Jan, aby se všichni i s dětmi nemuseli tísnit v jedné místnosti. Zahrady se pak propojily. (Tento však musel v první pol. 50. let pod nátlakem StB prodat, aby mu nebyl násilím a bez jakéhokoli nároku na kompenzaci vyvlastněn, neboť coby třídní nepřítel měl kde bydlet a soukromým majitelem nemovitosti jinak být nesměl! A tak jej tehdy koupila rodina p. Čecha, jejichž dcera se pak provdala za Vlast. Petržílku a žila zde až do své smrti v roce 2015. Spolu s manželem vychovala i další generaci potomků.)
Unikátní snímek na jeden z baráků bývalého německého ženského tábora, který Jan Irving po válce odkoupil pro potřeby znovuobnoveného skautského oddílu, jehož byl jako kluk členem a nyní už jej i sám vedl, aby pokračoval v tradici. Tyto objekty se nacházely na poměrně rozlehlé louce hned naproti jejich stavení. Dnes jsou zde ovšem dvě bytovky a několik rodinných domů, jejichž stavby „pohřbily“ i podzemní protiletecký bunkr, do něhož se dalo bez problémů vstoupit ještě v 90. letech.
Unikátní snímek na jeden z baráků bývalého německého ženského tábora, který Jan Irving po válce odkoupil pro potřeby znovuobnoveného skautského oddílu, jehož byl jako kluk členem a nyní už jej i sám vedl, aby pokračoval v tradici. Tyto objekty se nacházely na poměrně rozlehlé louce hned naproti jejich stavení. Dnes jsou zde ovšem dvě bytovky a několik rodinných domů, jejichž stavby „pohřbily“ i podzemní protiletecký bunkr, do něhož se dalo bez problémů vstoupit ještě v 90. letech.
Tak takové foto si ve svém albu nikdo nepřeje mít, natož takový člověk, jako byl Jan Irving! Výraz jeho tváře hovoří sám za sebe. Vztek a bezmoc lomcovaly s každým, na němž se destruktivní režim snažil „vyřádit“ a zlomit jej. Ne všem bylo dopřáno toto zlo ustát...
Tak takové foto si ve svém albu nikdo nepřeje mít, natož takový člověk, jako byl Jan Irving! Výraz jeho tváře hovoří sám za sebe. Vztek a bezmoc lomcovaly s každým, na němž se destruktivní režim snažil „vyřádit“ a zlomit jej. Ne všem bylo dopřáno toto zlo ustát...
Trvalo dlouho, než se Janovi navrátil lesk v očích i jemný úsměv. Zásluhu na tom měly převážně částečné rehabilitace na počátku 60. let a s nimi i opětovná možnost vrátit se k jeho lásce, která jej nikdy nezradila ani neopustila – k létání, ač jen jako co-pilot tak, jak to zachycuje i tento snímek.
Trvalo dlouho, než se Janovi navrátil lesk v očích i jemný úsměv. Zásluhu na tom měly převážně částečné rehabilitace na počátku 60. let a s nimi i opětovná možnost vrátit se k jeho lásce, která jej nikdy nezradila ani neopustila – k létání, ač jen jako co-pilot tak, jak to zachycuje i tento snímek.
Pomocná rada jedné ze sličných cestujících; z fotografie je patrná změna v oblečení letců – tmavé poválečné uniformy dostaly bleděmodrou barvu letního nebe, a přestože tu Janovu na rukávech zdobí „jen“ tři prýmky, byl rád i za to.
Pomocná rada jedné ze sličných cestujících; z fotografie je patrná změna v oblečení letců – tmavé poválečné uniformy dostaly bleděmodrou barvu letního nebe, a přestože tu Janovu na rukávech zdobí „jen“ tři prýmky, byl rád i za to.
Blanka Bufková (roz. Lédlová) ještě za svobodna u svých rodičů, kde pak Iveta po smrti prarodičů žila coby „po přeslici“ až do svého přestěhování do Plzně. Pokud jde o Blanku, tak z nadějné klavíristky se vlivem doby a nastolených poměrů musela stát úřednice. (Snímek je z roku 1953, kdy jí bylo dvacet let.)
Blanka Bufková (roz. Lédlová) ještě za svobodna u svých rodičů, kde pak Iveta po smrti prarodičů žila coby „po přeslici“ až do svého přestěhování do Plzně. Pokud jde o Blanku, tak z nadějné klavíristky se vlivem doby a nastolených poměrů musela stát úřednice. (Snímek je z roku 1953, kdy jí bylo dvacet let.)
Sagan – pietní místo vstupu do tunelu; s pohnutím u něj stojí i Mgr. Ivana Škarvadová z Ostravy – vdova po genmjr. Zdeňku Škarvadovi, jenž byl věrným druhem v boji Janovi a následně i spolutrpícím bratrem v zajetí Vildovi Bufkovi. Není divu, že takové anabáze přátelské vazby ještě více stmelily a rodiny se vzájemně navštěvovaly. (Pozn.: Iveta se tento „letecko-rodinný“ odkaz snaží „se svou tetou Ivankou“ plnit i nadále, byť pro vzdálenost alespoň telefonicky.)
Sagan – pietní místo vstupu do tunelu; s pohnutím u něj stojí i Mgr. Ivana Škarvadová z Ostravy – vdova po genmjr. Zdeňku Škarvadovi, jenž byl věrným druhem v boji Janovi a následně i spolutrpícím bratrem v zajetí Vildovi Bufkovi. Není divu, že takové anabáze přátelské vazby ještě více stmelily a rodiny se vzájemně navštěvovaly. (Pozn.: Iveta se tento „letecko-rodinný“ odkaz snaží „se svou tetou Ivankou“ plnit i nadále, byť pro vzdálenost alespoň telefonicky.)
Toto místo má nesmírnou, až mystickou sílu. Kdo tu jednou stál, měl permanentní mrazení v zádech. Přesná trasa tunelu je nad místem jeho vykopání, kde stál původní barák č. 104, pietně lemována žulovými deskami s nápisy těch, kteří se touto podzemní cestou snažili dostat na svobodu. Šířka tunelu je skutečná, takže „hromotluci“ typu Vildy Bufky či Zdeňka Škarvady se o útěk pokusit ani nesnažili. O to více ale pomáhali svým kamarádům na zemi.
Toto místo má nesmírnou, až mystickou sílu. Kdo tu jednou stál, měl permanentní mrazení v zádech. Přesná trasa tunelu je nad místem jeho vykopání, kde stál původní barák č. 104, pietně lemována žulovými deskami s nápisy těch, kteří se touto podzemní cestou snažili dostat na svobodu. Šířka tunelu je skutečná, takže „hromotluci“ typu Vildy Bufky či Zdeňka Škarvady se o útěk pokusit ani nesnažili. O to více ale pomáhali svým kamarádům na zemi.
Zde je detail jedné ze zde umístěných desek, na níž jsou i jména našich letců. Ta modrá znamenají, že dotyční přežili. Ivo Tonder navíc patřil mezi tři šťastlivce, kteří se dobrodružnou cestou dostali zpět do Anglie a vrátili se k létání. B. Dvořák takové štěstí neměl, ale přežil. Na útěku byl dopaden na našem území kdesi u Klatov a opětovně deportován zpět do saganského tábora. Jako „dezertér z Protektorátu“ měl tedy z pekla štěstí! Na takové vojenské osoby se totiž podle německých předpisů nevztahovaly úmluvy Ženevské konvence.
Zde je detail jedné ze zde umístěných desek, na níž jsou i jména našich letců. Ta modrá znamenají, že dotyční přežili. Ivo Tonder navíc patřil mezi tři šťastlivce, kteří se dobrodružnou cestou dostali zpět do Anglie a vrátili se k létání. B. Dvořák takové štěstí neměl, ale přežil. Na útěku byl dopaden na našem území kdesi u Klatov a opětovně deportován zpět do saganského tábora. Jako „dezertér z Protektorátu“ měl tedy z pekla štěstí! Na takové vojenské osoby se totiž podle německých předpisů nevztahovaly úmluvy Ženevské konvence.
Záběr na hlavní pomník u výstupu z tunelu Harry před lesem, který tzv. „kryl“ při útěku letcům záda. Zde se vždy odehrávají velmi emotivní a dech beroucí pietní akty za účasti přímých účastníků, jejich rodinných příslušníků z celého světa a stejně tak zastupujících vojenských atašé té které země. Snad už jen oslavy v Normandii dokážou na jedno místo dostat tak pestrou škálu vojenských přidělenců a jejich počty předčit.
Záběr na hlavní pomník u výstupu z tunelu Harry před lesem, který tzv. „kryl“ při útěku letcům záda. Zde se vždy odehrávají velmi emotivní a dech beroucí pietní akty za účasti přímých účastníků, jejich rodinných příslušníků z celého světa a stejně tak zastupujících vojenských atašé té které země. Snad už jen oslavy v Normandii dokážou na jedno místo dostat tak pestrou škálu vojenských přidělenců a jejich počty předčit.
V hlavním záběru Iveta Irvingová z části české delegace po zajatých letcích. Tato skupinka reprezentovala pozůstalé rodinné příslušníky (jiná sestávala z vojenských atašé ČR a SR či velvyslanců, čs. historiků, členů KVH-RAF aj.).
V hlavním záběru Iveta Irvingová z části české delegace po zajatých letcích. Tato skupinka reprezentovala pozůstalé rodinné příslušníky (jiná sestávala z vojenských atašé ČR a SR či velvyslanců, čs. historiků, členů KVH-RAF aj.).
Pietní akt v Saganu - zleva Karel Bryks (za plk. Josefa Brykse – drsného hocha s citlivou duší a notorického útěkáře z různých zajetí, jemuž zdraví po válce zničil komunistický režim v jáchymovských dolech, ale srdce mu puklo žalem až poté, co mu tam zakázali písemný kontakt s jeho milovanou anglickou manželkou). Iveta Irvingová (za V. Bufku) a Václav Toman (předseda Let. historického klubu genmjr. Jana R. Irvinga v Plzni). Ten se účasti u pomníku ujal poté, co to pro silný déšť a velmi chladné počasí Ivanka Škarvadová s poděkováním odmítla a zůstala ve VIP stanu.
Pietní akt v Saganu - zleva Karel Bryks (za plk. Josefa Brykse – drsného hocha s citlivou duší a notorického útěkáře z různých zajetí, jemuž zdraví po válce zničil komunistický režim v jáchymovských dolech, ale srdce mu puklo žalem až poté, co mu tam zakázali písemný kontakt s jeho milovanou anglickou manželkou). Iveta Irvingová (za V. Bufku) a Václav Toman (předseda Let. historického klubu genmjr. Jana R. Irvinga v Plzni). Ten se účasti u pomníku ujal poté, co to pro silný déšť a velmi chladné počasí Ivanka Škarvadová s poděkováním odmítla a zůstala ve VIP stanu.
Na okraji městečka Žagaň (Sagan) je zdejší vojenský hřbitov s několika sekcemi včetně těch, které se věnují padlým v první světové válce a vojákům různých národností, kteří zahynuli v tomto období.
Na okraji městečka Žagaň (Sagan) je zdejší vojenský hřbitov s několika sekcemi včetně těch, které se věnují padlým v první světové válce a vojákům různých národností, kteří zahynuli v tomto období.
