Vilém Bufka na průkazové fotografii ve službách RAF v době války

Sagan – pietní místo vstupu do tunelu; s pohnutím u něj stojí i Mgr. Ivana Škarvadová z Ostravy – vdova po genmjr. Zdeňku Škarvadovi, jenž byl věrným druhem v boji Janovi a následně i spolutrpícím bratrem v zajetí Vildovi Bufkovi. Není divu, že takové anabáze přátelské vazby ještě více stmelily a rodiny se vzájemně navštěvovaly. (Pozn.: Iveta se tento „letecko-rodinný“ odkaz snaží „se svou tetou Ivankou“ plnit i nadále, byť pro vzdálenost alespoň telefonicky.)

Sagan - detail pamětní desky u vstupu do tunelu Harry

Toto místo má nesmírnou, až mystickou sílu. Kdo tu jednou stál, měl permanentní mrazení v zádech. Přesná trasa tunelu je nad místem jeho vykopání, kde stál původní barák č. 104, pietně lemována žulovými deskami s nápisy těch, kteří se touto podzemní cestou snažili dostat na svobodu. Šířka tunelu je skutečná, takže „hromotluci“ typu Vildy Bufky či Zdeňka Škarvady se o útěk pokusit ani nesnažili. O to více ale pomáhali svým kamarádům na zemi.

Zde je detail jedné ze zde umístěných desek, na níž jsou i jména našich letců. Ta modrá znamenají, že dotyční přežili. Ivo Tonder navíc patřil mezi tři šťastlivce, kteří se dobrodružnou cestou dostali zpět do Anglie a vrátili se k létání. B. Dvořák takové štěstí neměl, ale přežil. Na útěku byl dopaden na našem území kdesi u Klatov a opětovně deportován zpět do saganského tábora. Jako „dezertér z Protektorátu“ měl tedy z pekla štěstí! Na takové vojenské osoby se totiž podle německých předpisů nevztahovaly úmluvy Ženevské konvence.

Sagan - další pamětní deska asi 3 m před výstupem z tunelu

Záběr na hlavní pomník u výstupu z tunelu Harry před lesem, který tzv. „kryl“ při útěku letcům záda. Zde se vždy odehrávají velmi emotivní a dech beroucí pietní akty za účasti přímých účastníků, jejich rodinných příslušníků z celého světa a stejně tak zastupujících vojenských atašé té které země. Snad už jen oslavy v Normandii dokážou na jedno místo dostat tak pestrou škálu vojenských přidělenců a jejich počty předčit.

Sagan - zde je již nástup čestné stráže RAF při hlavním pietním aktu

V hlavním záběru Iveta Irvingová z části české delegace po zajatých letcích. Tato skupinka reprezentovala pozůstalé rodinné příslušníky (jiná sestávala z vojenských atašé ČR a SR či velvyslanců, čs. historiků, členů KVH-RAF aj.).

Pietní akt v Saganu - zleva Karel Bryks (za plk. Josefa Brykse – drsného hocha s citlivou duší a notorického útěkáře z různých zajetí, jemuž zdraví po válce zničil komunistický režim v jáchymovských dolech, ale srdce mu puklo žalem až poté, co mu tam zakázali písemný kontakt s jeho milovanou anglickou manželkou). Iveta Irvingová (za V. Bufku) a Václav Toman (předseda Let. historického klubu genmjr. Jana R. Irvinga v Plzni). Ten se účasti u pomníku ujal poté, co to pro silný déšť a velmi chladné počasí Ivanka Škarvadová s poděkováním odmítla a zůstala ve VIP stanu.

Památník velkého útěku - pomník po konci pietního aktu.

Na okraji městečka Žagaň (Sagan) je zdejší vojenský hřbitov s několika sekcemi včetně těch, které se věnují padlým v první světové válce a vojákům různých národností, kteří zahynuli v tomto období.

Sagan - delegaci složenou z členů doslova z celé České republiky po celkové prohlídce hřbitova ovšem zajímalo hlavně toto místo s náhrobky a uloženými ostatky padesáti zastřelených letců, kde všechny nejvíce bral za srdce samozřejmě Arnie, tedy Sgt. Arnošt Valenta z 311. čs. bombardovací perutě. (Ivetě automaticky na tomto místě v silném dojetí vyvstala slova písně od skupiny Taxmeni „Špatný místo pro přistání“.)

Sagan - po zapálení svíček za každého člena delegace a položení kytice se pořídila tato pamětní fotografie. Zleva se shromáždili pozůstalí po vězněných letcích – Iveta Irvingová, Josef Bryks a Mgr. Ivana Škarvadová. Na snímku vpravo stojí zleva historik a odborník na saganské události i táborový systém, rovněž jsou jeho doménou i československé paraskupiny působící ve východní části ČR – Vladislav Severin. Vedle něho (uprostřed) stojí pplk. Ing. Jan Čelechovský – bývalý vojenský pilot, jinak jeden z řidičů delegace, a vpravo synovec hned po dvou letcích sloužících u RAF (Víta Angettera a Albína Naswettera), Radovan Stýblo. Ostatní s pokornou úctou postávali stranou.

Sagan - krásná kytice od delegace za Svaz letců ČR (obecně) i Letecký historický klub genmjr. Jana Romana Irvinga v Plzni

Svatební foto Viléma a Blanky Bufkových z roku 1961

To je již snímek z Vildova pohřbu koncem listopadu 1967 - po obou stranách rakve stojí čestnou stráž jeho kamarádi a spolubojovníci. Vpravo je mimo jiné hned vpředu vidět J. Plzák, za ním Jan Irving.

Nejmladší dcera Iveta

Nejmladší dcera Iveta

Už v nejútlejším dětství rodiče pozorovali, že se jejich dítko asi bude trošku lišit od ostatních mj. co do úcty k uniformám i zálibou k leteckým výšinám.

Už v nejútlejším dětství rodiče pozorovali, že se jejich dítko asi bude trošku lišit od ostatních mj. co do úcty k uniformám i zálibou k leteckým výšinám.

Zde už se u Ivety naplno projevily zděděné geny – s konvojem džípů po demarkační linii na své motorce (náměstí ve Stříbře v roce 2003). S kolegou od US Army, který seděl celou tu dlouhou štreku za ní i s vlajkou USA, tehdy uzavírali celý konvoj.

Iveta na jedné z leteckých akcí u tátovy milované dakoty

Iveta mezi „svými“ na letišti v Hradci Králové o několik let později

Když srovnáme Jana Irvinga při jeho (na tehdejší poměry) ostrém projevu na celostátní konferenci Svazu letců 1968… A Ivetu pro změnu při emotivním vystoupení v rámci vzpomínky na 90. výročí vzniku Protektorátu Čechy a Morava, je třeba konstatovat, že v tomto případě opravdu nejde o podobnost čistě náhodou.