Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

MVDr. Jan Pavlásek (* 1923  †︎ 2022)

Doprovázeli mě andělé strážní, kteří na mě dohlíželi

  • narozen 27. října 1923 v Dejvicích v Praze

  • v roce 1931 se stal skauten

  • od roku 1940, navzdory zákazu skautské činnosti, pomáhal Jaroslavu Foglarovi vést Pražskou dvojku

  • 6. října 1942 byl povolán do Německa na nucené práce

  • sloužil u hasičů v Hamburku

  • na jaře 1945 se připojil k Pražskému povstání

  • následně sloužil jako člen Revolučních gard

  • 1. ledna 1946 nastoupil na Fakultu veterinárního lékařství v Brně

  • v roce 1950 zažil druhý zákaz průzkumu

  • o obnovení skautingu v Bystřici nad P. byl dne 14. prosince 1989 zvolen vedoucím skautem

  • v roce 2016 získal skautskou cenu Bronzová medaile sv. Jiří

  • zemřel 20. února roku 2022

Jan Pavlásek vypráví o svém životě jako by souběžně vysvětloval historii našeho státu. Jeho otec legionář Vladimír Pavlásek  a následně i pamětník sám byli dohromady přítomni všem hlavním milníkům od založení republiky v roce 1918 až po současnost. Je až neuvěřitelné zaposlouchat se do přímých vzpomínek pamětníka, který popisuje atmosféru pohřbu prezidenta Masaryka, vedení Dvojky s Jaroslavem Foglarem nebo průběh Pražského povstání, jak je sám zažil.

Song

Jan Pavlásek se účastnil dění v několika skautských oddílech. Kdekoli žil, tam se přihlásil k místní skautské komunitě (kromě Vídně, kde skautské oddíly nebyly a Jan se zde stal tedy také Sokolem). Už v roce 1931 začal chodit do 7. oddílu v Praze-Dejvicích a zúčastnil se letního tábora: „Tehdy jsem byl jen malé vlče, ale už jsem prožil svůj první tábor na řece Želivce v místě, které je dnes celé zatopeno nádrží,“ vzpomíná na dětské dobrodružství. Od roku 1940 pomáhal Jestřábovi  – Jaroslavu Foglarovi s vedením legendární Dvojky. Byl to právě Jestřáb, který pro Jana zvolil přezdívku Song, neboť měl ke zpěvu blízko a kde Jan byl, tam se zpívalo. Janova přezdívka se objevuje ve Foglarových textech, například v knize Náš oddíl, dodnes je v kontaktu s Jindrou Hojerem a navštěvují setkání Dvojkařů, které se koná pravidelně dne 13. ledna už od roku 1976.

Masarykovská výchova

Osm let před narozením Jana Pavláska byl jeho otec Vladimír roku 1915 povolán v řadách rakousko-uherské armády na ruskou frontu, což jako rusofil špatně snášel. Jak to jen příležitost dovolila, přidal se v srpnu roku 1916 k  legionářům. Byl zařazen k třetímu pluku Jana Žižky z Trocnova. Účastnil se bitvy u Zborova, utrpěl četná zranění. Při ústupu mu jako těžce zraněnému pomohl sám budoucí prezident Ludvík Svoboda, který ho odnesl ke zdravotníkům. „ Cestoval pak z východu Ruska, z přístavu Vladivostok přes celou Asii zpátky domů. Jako legionář to pak neměl lehké,“ vypráví jeho syn. 

Po návratu Vladimír Pavlásek dostudoval práva, oženil se a založil rodinu. Jan Pavlásek je prostřední ze tří sourozenců, kteří byli vedeni v duchu Masarykovské výchovy. Jeho otec byl přesvědčený národní socialista, demokrat, evangelík. Pracoval jako právník na československé ambasádě v Kolíně nad Rýnem a ve Vídni. Po odmítnutí vstupu do KSČ v roce 1948 zažil mnoho ústrků a ve své práci již nikdy nepokračoval. Zemřel roku 1969.

Doba stěhování

Jan Pavlásek se narodil v Praze-Dejvicích dne 27. října 1923. Poté, co jeho otec nastoupil do služby na ministerstvu zahraničních věcí, nastala pro jeho rodinu doba stěhování. Jan žil v prvních letech svého života v Kolíně nad Rýnem a také ve Vídni. Ovládl německý jazyk, což mu bylo k užitku zejména v době druhé světové války. Od roku 1931 bydleli na několik let znovu v Praze, kde začal chodit do skautského 7. oddílu Dejvice. Zažil první tábor a už nikdy nepřestal být skautem. Skautskou výchovu nazývá „charakterovým cvičením“.

V roce 1934 se rodina přesunula do Vídně, kde se Jan stal na čtyři roky aktivním Sokolem, neboť skautských oddílů zde nebylo mnoho. Politická situace se však začala rapidně měnit a o prázdninách roku 1938 se celá rodina vrátila opět do Čech. Nejprve se Pavláskovi přistěhovali za strýcem do Tábora. Zde Jan nastoupil do páté třídy a vrátil se opět ke skautingu. Přišla doba mobilizace a s oddílem se podíleli na aktivní pomoci lidem, kteří utíkali z pohraničí. V té době Jan také vážně oněmocněl: „To byla první velká zkouška mého života. Dostal jsem záškrt, což tehdy nebyla žádná lehká nemoc, v mnoha procentech byla smrtelná. Podařilo se mi to díky mamince zdolat, ale mělo to svoje následky – byl jsem dva měsíce úplně slepý. Dodnes při ostrém světle vidím jen oranžové kruhy.“ V letech Janových středoškolských studií žila rodina Pavláskových opět v Praze, na Petřinách.

Hamburk v plamenech

Po maturitě na reálném gymnáziu v roce 1942 chtěl studovat veterinární obor. Tyto plány bohužel musel odložit, neboť byl povolán  do Německa. „V říjnu 1942 si nás pozvali do Jindřišské ulice. Řekli nám, že nás potřebují a prakticky okamžitě nás odvezli dobytčáky na pomoc Třetí říši. Jeli jsme přes Lipsko do Magdeburgu a nakonec až do Hamburku. Dostali jsme výcvik a začlenili nás do jednotky Luftschutzpolizei, [jejichž součástí] byli hasiči. Poprvé jsme se dostali k situacím, kde jsme viděli roztrhaná lidská těla. Angličané létali v noci a házeli to hlava nehlava. V červenci a srpnu roku 1943 se letecké síly spojily a soustavně Hamburk bombardovaly. Tam jsme byli svědky bombardování města dne 2. srpna. V ten den bylo krásně slunečno, ovšem jak jsme vjeli do města, tak byla tma, protože celé město bylo v plamenech. Tehdy byly vybudovány kryty ve sklepích vysokých činžáků, ale dřevo a uhlí měli na půdách, takže při náletech hořelo celé město plamenem. Domy prohořely až dolů a z krytů nebylo úniku. Nedá se to popsat jiným slovem než hrůza,“ vzpomíná Jan .

50 německých pušek

Po čase se Jan mohl vrátit do Prahy a ve věku 22 let se účastnil Pražského povstání. Nejprve jezdil na hasičská cvičení do Stromovky a byl u několika sborových zásahů, například v Emauzích poblíž Karlova náměstí nebo v libeňských skladech, které patřily firmě Meinl. „V roce 1945 bylo vše již uvolněné a bylo znát, že to s německým wehrmachtem spěje ke konci. Pamatuji si, že velitel při cvičení chtěl, abychom zpívali. Spustili jsme odrhovačku, písničku pražského podsvětí Cvočkařem byl Danda. Všichni okolo se mohli uchechtat a byla dobrá nálada. Druhý den všichni spontánně vyvěšovali vlajky a začalo Pražské povstání.“ Jan si pamatuje, že na osvobozování Prahy měli hlavní zásluhu Vlasovci, kteří přijeli již v neděli 6. května 1945. 

Ve Stromovce použil pamětník svoji znalost němčiny: „Měli jsme za úkol hlídat levý břeh Vltavy a zejména pražskou elektrárnu. Dali nám ale pět pušek pro sto kluků. Ve Stromovce se skrýval útvar německých vojáků. Obklíčili jsme je a já jsem jim řekl, aby nám vydali svoje zbraně. Tak jsme získali dalších 50 pušek, což se nám nesmírně hodilo. Následně jsem si s nimi mohl přátelsky popovídat o Vídni, odkud někteří pocházeli a já to tam znal.“ Dobu okolo Pražského povstání považuje za velice radostnou – rád vzpomíná na to, jak jim civilisté nosili květiny. S 3. gardou až do konce června hlídali v Praze různá místa, například dejvické nádraží.

Celoživotní práce s mládeží

Po konci války nastoupil na vysokou školu veterinární v Brně a podílel se na obnově skautingu. Překonal vážnou otravu z vody. Po zakončení studia v roce 1950 nastoupil jako veterinář v Bystřici nad Pernštejnem, kde se v následujících letech vyznamenal při léčení skotu. V duchu se omlouvá svému tatínkovi, jehož legionářskou minulost před ostatními lidmi tajil. Na svou skautskou příslušnost ale nezapomněl. 

Překonával zákazy a pokud nemohl (například v letech 1962–1968) vést pod skautskou vlajkou, vedl skautskou metodou „přírodovědecký kroužek“. Pro děti a mládež pořádal každý rok putovní tábory. „S kroužkem jsem prožil až do roku 1968 schůzky každý týden a také letní asi desetidenní výlety na kole,“ říká pamětník. Roku 1968 se sice skautské hnutí v Bystřici nad Perštejnem obnovilo, ale hned o dva roky později přišel opětovný zákaz. Tentokrát i jmenovitě pro Jana Pavláska. V období po roce 1989 byla už činnost naplno obnovena a Jan mohl pokračovat v tom, co vždy považoval za důležité – tedy ve výchově mládeže. „Už 14. prosince jsme se sešli v kulturním domě a znovu obnovili veškerou skautskou činnost na Bystřicku,“ dodává Song radostně.

V roce 2019 se přestěhoval opět do Prahy. Žije u své dcery Jarmily (*1953), která byla také skautkou. Jeho syn Jan (*1951) zemřel v roce 2011. Jan Pavlásek má 11 vnoučat, 16 pravnoučat a jedno prapravnouče.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy regionu - Jihomoravský kraj

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj (Jaroslava Šimáková)