Radek Novotný

* 1969  

  • „Hodně velké tam bylo třeba to, že oni rozhazovali takzvané puky. To byly jakoby konzervy, jako puk vypadaly, ale trošku silnější. Je to nášlapná mina. Ta vás nezabije, jen utrhne kus nohy, takže vás to vyřadí z boje. A ty miny nášlapné se tam rozhazovaly, a nikdo neví kde. To byl problém. Takže já, protože mám tu zemi rád a rád tam jezdím k moři, vím, že dodnes jsou místa, kam bych nevstoupil. Kdybych zastavil a šel čurat, tak bych nikdy nešel mimo silnici.“

  • „My jsme listopad prožili u zakázané německé televize, která byla zapečetěná. Samozřejmě si ji vojáci dokázali odpečetit. Sledovali jsme zahraniční pořady. Byli jsme kousek od Německa a byl tam signál. Oni nám zakázali televizi sledovat, abychom nevěděli, co se děje. Nepříjemné bylo, že velení plánovalo, že pohraničníci a další posily vyjedou do Prahy. Jediné štěstí bylo, že technika, která byla uložená, až tak úplně nefungovala, protože se s ní nejezdilo. Takže ono to až tak nebylo funkční. Ale vím, že plánovali, že by se zasáhlo na demonstracích. To když si člověk uvědomí, tak je to hodně nepříjemné.“

  • „Takže jednou jsem se účastnil odminovací akce se srbským majorem a jeho týmem, když se odminovávala nějaká cesta, zkratka. Tam jsem moc hrdina nebyl, protože jsem šel asi tři sta metrů za nimi a oni odminovávali tak, že měli nůž a tím takhle píchali před sebe. A pokud něco našli, tak to odhrabali. Tak jsem si říkal, že to jsou fakt frajeři. To byla jediná akce, kdy jsem se tedy hodně bál. I když oni asi věděli, co dělají. Ale na mě to nepůsobilo úplně jistě.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 02.05.2018

    (audio)
    délka: 01:39:03
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Ve válce si člověk uvědomí, že je schopen žít v jakýchkoli podmínkách

Pamětník patnáctiletý, foto z občanského průkazu
Pamětník patnáctiletý, foto z občanského průkazu
zdroj: archiv pamětníka

Radek Novotný se narodil 16. ledna 1969 v Havlíčkově Brodě. Vystudoval střední zdravotnickou školu. Povinnou základní vojenskou službu absolvoval v letech 1988 až 1990, takže během ní prožil listopadové revoluční události roku 1989. Spolu s kolegy se tehdy dozvěděl, že jim hrozilo nasazení v zásahu proti demonstrantům v Praze. Nakonec k zásahu nedošlo, ale je přesvědčen, že by se tehdy vojenskému rozkazu vzepřel. V roce 1993 odlétl jako zdravotník na vojenskou misi UNPROFOR v bývalé Jugoslávii. Sloužil tam vojákům, ale i civilnímu obyvatelstvu. Původně bral misi jako možnost prožít dobrodružství a vydělat si, ale pobyt ve válečném konfliktu změnil jeho názory a hodnoty. Celkem tam na dvou misích strávil přes dva roky. Po návratu do Česka pracuje ve zdravotnictví.