MUDr. Eva Nováková

* 1938

  • „... Tak musela to být obrovská odvaha, víte. Vůle. A já bych to brala jako úžasnou oběť a myslím si, že to... I když samozřejmě, ne samozřejmě, ale bohužel, to neudělalo to, co asi on doufal, že to, ale udělalo to hodně. A já si myslím, že to každej člověk, který trochu o tom přemýšlí, který má ten cit, že si řekl, tak toto byla úžasná oběť. A že si toho člověk musel vážit. A že, že to taky bylo takovým impulzem pro každýho. Podívej se, on byl ochoten obětovat život. Tak ty aspoň nepomáhej tomu režimu. Važ si těch lidí, kteří... kteří něco proti tomu dělají. Já si myslím, že to bylo velký morální gesto.“

  • „... ten rozhlas tam, pochopitelně. A hlavně pořád říkali: ‚Ono to za chvílu praskne!‘ Jo, tak furt to praskalo, jo. A dědeček třeba, když byla ta měnová reforma, tak měl dost peněz, určitě. Nedovolil... to se tušilo, že něco bude. Ale nedovolil, oni chtěli, samozřejmě teta, strýc, protože tam byly ty peníze, jo, že to rychle vyberou a že něco s tím udělají. Kdepak! Měna je pevná! Nic, záložny, tam to je uskladněný. Kdepak! Samozřejmě všecko šlo na vázaný vklady a byl konec.“

  • „Maminka docela mluvila o tom, jak tam probíhaly takový ty Potěmkinovy vesnice k tomu Červenýmu kříži. Jak tam děti hrály ty Broučky třeba. Jak ty děti teda musely říkat, že už nechtějí čokoládu, jo. A třeba Oldřich Nový tam taky, ten tam taky byl, takže tam bylo hodně takových významných umělců v tom Terezíně. Takže spíš na ně ona vzpomínala...“

  • „... ale ty byly tady u zámecké zahrady, jak jsou, trhy tam bývají. To je na Vejvanoského ulici. A tam byly takový ty stoly, ty trhovci tam měli na tom tu zeleninu. A na těch stolech vystupovali ty řečníci. No a tak tam si vzpomínám, že jsme chodili a křičeli a tleskali. Ale to byly takový, já nevím, takový možná stovky lidí, nebo ani ne. No to začínalo tady těmato. Pak se, jak těch lidí přibývalo, tak se to přesouvalo na náměstí, jo. Takže, to tak postupně...“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kroměříž, 05.11.2019

    (audio)
    délka: 01:46:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždy pomáhat, nikdy neškodit

Eva Nováková, 2019
Eva Nováková, 2019
zdroj: Post Bellum

Eva Nováková, rodným příjmením Zívalová, se narodila 18. ledna 1938 v Turčianském Svätém Martinu (dnes Martin) na Slovensku. Jejími rodiči byli Oldřich Zíval a Edita Zívalová, rozená Kalmárová. Poté, co její tatínek v roce 1939 odmítl vstoupit do Hlinkovy gardy, přestěhovali se do moravského Hulína, kde bydleli v domě u dědečka. Matka Edita byla potomkem maďarských Židů a za války musela nosit hvězdu. V roce 1944 ji internovali v ghettu Terezín a otce poslali do pracovního tábora v Bystřici u Benešova. Díky lékaři, který vystavil potvrzení o tom, že trpí spálou, byla Eva Nováková internace ušetřena. Oba rodiče se v roce 1945 vrátili, válku však nepřežil nikdo z matčiny rodiny na Slovensku, protože padli během Slovenského národního povstání. Po únoru roku 1948 přišla rodina o všechen majetek, který jim postupně znárodnili. Eva Nováková se ve škole setkala s náboženskou výchovou a víra a katolictví ji významně ovlivnily po celý její příští život. Po ukončení povinné školní docházky absolvovala nejprve dvanáctiletou střední školu, dnešní Gymnázium Kroměříž, kde maturovala v roce 1956. Stejného roku byla přijata na Fakultu všeobecného lékařství Univerzity Palackého v Olomouci, kterou ukončila diplomem v roce 1962. Provdala se za svého bývalého spolužáka z gymnázia Karla Nováka, který byl rovněž lékařem, avšak ve službách armády. Narodily se jim dvě děti, dcera Michaela a syn Karel. V roce 1988 pamětnice podepsala Petici moravských katolíků. Během sametové revoluce se stala členkou Občanského fóra. V roce 1990 se stala poslankyní Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Hnutí za samosprávnou demokracii. V letech 1992 až 1996 zastávala funkci poslankyně v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, tentokrát v řadách KDU-ČSL. Za tutéž stranu byla v roce 1996 zvolena senátorkou. V letech 1998 až 2002 působila jako zastupitelka a místostarostka města Kroměříž. Od roku 2008 je předsedkyní Klubu UNESCO v Kroměříži. V roce 2015 obdržela Cenu města Kroměříže za přínos pro město v oblasti kultury, rozvoje a propagace a za vzornou reprezentaci Kroměříže na celostátní úrovni.