Jiří Novák

* 1958

  • „Ráno proběhlo jednání na vedení Tatry s tím, že stávku nedoporučují a že by neměla být. Byl tam také náš mistr, který šéfoval rozhlasovému studiu, a který nás informoval, že vedení nechce, aby se stávka podporovala a zvučila. Zároveň nám ale řekl, že nám nic nemůže zakázat. A tak jsme si s kamarádem Jirkou Tichánkem řekli, že do toho jdeme. Vzali jsme rozhlasový vůz a všechnu aparaturu a jeli jsme na místo u lisovny, kde se měli lidé shromáždit a všechno jsme tam nachystali. Nevím už přesně, kdo stávku zahajoval, myslím, že pan Boháč. Nějací lidé přišli, ale nebylo jich zpočátku moc. Viděli jsme, jak nerozhodně vykukují z dílen. Ale jakmile se začalo mluvit a provolávat, tak se to začalo rojit a najednou tam byly mraky lidí a začalo to fungovat.“

  • „Před generální stávkou jsme měli nachystané plakáty, ale měli jsme strach, že nám je milicionáři strhnou. Až do tří ráno jsme v klubu probírali nějaké detaily a teprve cestou domů jsme je vylepovali. Každý jsme si pokryli nějakou oblast města. Přišel jsem domů, jen jsem se převlékl a umyl a na šest jsem šel do práce. Cestou jsem ještě rozdával zbytek plakátů vyzývajících ke stávce lidem, které jsem potkal. Kouzelné bylo, že v práci na vrátnici stáli milicionáři v civilu a rozdávali úplně jiné plakátky, které od stávky zrazovaly. Bylo na nich něco jako: ‚Dneska stávkujete, zítra budete trpět bídou.‘“

  • „Setkání ve Wroclawi bylo fantastické. Člověk viděl naživo Kryla, Tygrida a další osobnosti. Ale nejvíc mě dostalo to, jak se k nám chovali Poláci. Neměli jsme nic připraveno, měli jsme jen v trabantu deky, mysleli jsme, že přespíme někde v parku. Po prvním koncertu přišli na pódium pořadatelé a řekli: ‚Bratři Češi, kdo nemáte kde spát, pojďte do fronty, lidi si vás rozeberou.‘ Předtím řekli obyvatelům, aby nás, pokud chtějí, ubytovali. Šli jsme spát k nějakým manželům, kteří dělali předpověď počasí. Starali se o nás neskutečně. Přístup Poláků k nám pro mě byl tenkrát jedním z největších zážitků. Dodnes nerad slyším, když někdo říká o Polácích, že jsou kšeftaři. Poznal jsem je z úplně jiné stránky. Nevím, jestli by u nás byli lidé schopni nabídnout pomoc tak, jak to udělali oni.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    v Ostravě, 13.06.2019

    (audio)
    délka: 02:50:10
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunisté bojovali o Tatru do poslední chvíle. Když několik tisíc zaměstnanců podpořilo generální stávku, bylo v Kopřivnici vyhráno

Jiří Novák, 1977
Jiří Novák, 1977
zdroj: archiv Jiřího Nováka

Jiří Novák se narodil 28. února 1958 v Novém Jičíně. Vyrůstal v Kopřivnici. Rodiče pracovali v automobilce Tatra. Vyučil se spojovým mechanikem a po vojně nastoupil v Tatře. Pracoval v oddělení, které se staralo o telefonní ústřednu, dálnopis a rozhlas. Začátkem osmdesátých let budoval jako dobrovolník a člen klubové rady kopřivnický M-klub, který se stal centrem nonkonformní kultury. Byl členem Jazzové sekce. V roce 1989 podepsal petici Několik vět. V listopadu 1989 se zapojil do organizování protirežimních demonstrací v Kopřivnici, podílel se na organizaci generální stávky v Tatře Kopřivnice. Jako kooptovaný poslanec pak zastupoval Občanské fórum ve městě. Pracoval jako technik v kulturním domě a později podnikal. V letech 2005 až 2006 vykonával funkci místostarosty Kopřivnice za Občanskou demokratickou stranu.