„Byly prázdniny, byl srpen. Vzpomínám si, že atmosféra byla hustá, nervózní. Maminky, ženy chodily nakupovat, aby zabezpečily rodiny. Všude se o tom vyprávělo, na chodbách, kolem domu. I my děti jsme nasávaly atmosféru a obavy rodičů, protože rodiče si to samozřejmě nenechávali pro sebe, ani sousedi. Co mi nejvíc utkvělo v hlavě: měli jsme jednoho souseda, který byl trochu podobný Alexandru Dubčekovi. Když se rozhodl jet do Brna a zjistit, co tam je, protože přeci jenom ve větším městě bylo k dispozici více informací, tak jsme měli strach, že ho tam zavřou a že si ho tam nechají.“
„Viděli jsme na vlastní oči video, v rámci poslechové diskotéky studia Věšák, kde nám promítli zásah proti studentům na Národní třídě. Tam se domluvilo, že je potřeba zvednout jaroměřské občanstvo a vzít události do svých rukou. Lidí tam bylo poměrně dost, takže průvod, který se začal v neděli 26. listopadu v Jaroměři formovat a došel na náměstí, byl dost velký. Ani jsme si nemysleli, že se zúčastní tolik lidí s československými prapory. Došlo se na náměstí. Členové hifi klubu ovládali zařízení, které ozvučilo náměstí, dokázali to ozvučit velice rychle. Vystoupila spousta řečníků, s průvodem přišla spousta lidí. Listopadové události pokračovaly i další den generální stávkou.“
„Nadšení bylo tak obrovské, že se nedalo couvnout. Nedalo se couvnout a události se vyvíjely rychle. Tím, že ani v počátku v období od dvacátého do dvacátého čtvrtého listopadu nebyly nasazeny žádné represivní složky ani armáda proti demonstrantům, kterých bylo skutečně velké množství, v Praze to šlo do stovek tisíc, v nás vzbudili dojem, včetně událostí v okolních státech, kde se podařilo svrhnout socialismus a nastolit demokracii, byli jsme mladí, tak jsme se domnívali, že všechno dobře dopadne. Vše korunovalo zrušením čtvrtého článku ústavy o vedoucí úloze strany. To si myslím, že bylo rozhodující, že vývoj jde skutečně správným směrem, a že už se to nevrhne zpátky.“
Olga Mertlíková, za svobodna Kalová, se narodila 26. srpna 1955 v Brně. S rodiči a mladší sestrou žila v Kuřimi, kde vychodila základní školu. Maminka pocházela z rolnické rodiny, která přišla po roce 1948 o své hospodářství. Při srpnové okupaci 1968 vnímala stísněnou atmosféru a strach. Vystudovala gymnázium v Tišnově. Na univerzitě v Brně studovala historii a archivnictví. V roce 1979 promovala a vdala se za Pavla Mertlíka. Narodila se jim dcera a syn. Žili v Jaroměři, kde v osmdesátých letech spoluzaložili filmový klub. Ve studiu Věšák v Jaroměři viděla 24. listopadu 1989 záběry ze zásahu policie na Národní třídě. S manželem spoluorganizovali první demonstraci v Jaroměři 26. listopadu 1989. Stála při zakládání Občanského fóra v Jaroměři. V roce 1990 se její manžel stal starostou Jaroměře a ona ředitelkou městského muzea, kde se tiskl zpravodaj OF. Muzeum vedla dvacet šest let, vydala několik publikací o Josefově a Jaroměři. V roce 2022 žila v Jaroměři.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
