Ludmila Machalová

* 1927

  • „Vím jenom, že by [Sověti] nestříleli. Protože přišli k nám a tři byli u nás v kuchyni. Jendu tehdy volali na bezpečnost [SNB], protože se to u nás dost střídalo. A když Jenda mluvil o tom, že někoho zastřelili, tak ten jeden ze [sovětských] důstojníků řekl: ‚První mrtvý byl náš člověk.‘ Nevím, jestli v Praze nebo kde. Vykládali o povstání v Praze. A jak Indra, to byla taková skupina, zavolal do Moskvy. To vám přesně nevím, byl to zmatek.“

  • „Chodila jsem k nim na židovský hřbitov. Irča mě vzala k bábince, která už byla opravdu stará paní. Jmenovali se Pöckovi. Starý pán chodil v dlouhém černém kabátě, klobouk na hlavě. A měli jen jednu místnost. Tam jsme prakticky všichni měli po jedné místnosti. Jen u nás, kde byla ta světnička, jak jsem o ní mluvila a dávali se tam ti mrtví na určitou dobu, tak ta byla také k obydlení. Maminka si ze síně udělala kuchyň. [Podlaha] byla z nepravidelných kamenů a do kopečka. Nechala si z cihel postavit sporák. Napojili to na pec, která byla v chodbě. Byl tam velký prostor tvarem jako klavír a tam se pekly macky [macesy].“

  • „[Řekly jsme si], že se už uložíme a budeme spát, ale Jarka, že chce čůrat. Dala jsem ji do vikýře a držela ji, protože tam byl ještě kousek střechy a rýna. Držela jsem ji jak malé děcko, i když už měla ze tři, ze čtyři roky. A slyším houkání a trochu dýmu. Říkám: ‚Děcka, něco se děje!‘ A teď začalo houkat. Plameny - a začali se sjíždět hasiči. Tehdy měli všichni hasiči do bytů zvonky. U Pavlíků začal zvonit zvonek. Pan Pavlík se honem oblékal. Pan Mikulík už jel na kole z druhé strany, z konce Plačkova. Všechny jsme se nahrnuly do vikýře a slyšely, jak to houkalo, pískalo, všechno možné... Hořel templ. Tehdy ho uhasili. Podruhé ale ne. Říká se, že to zapálili vlajkaři.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Holešov, 21.09.2018

    (audio)
    délka: 08:46:50
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Přála bych si, aby už nikdy nebyla válka – kvůli dětem celého světa

Ludmila Machalová, dobová fotografie
Ludmila Machalová, dobová fotografie
zdroj: archiv pamětnice

Ludmila Machalová, rozená Daňková, přišla na svět 20. ledna 1927 v Holešově. S rodiči, kteří sloužili jako deputátníci, žili ve velmi skromných podmínkách u rodiny Bakalových v místní části Plačkov. Zde Ludmila prožila velkou část svého dětství. Ještě za války se přestěhovali do domku sousedícího s židovským hřbitovem. K osudům holešovských Židů nezůstala lhostejná. Vzpomíná si na první pokus o vypálení Nové synagogy v noci 24. července 1941. Na sklonku války se sblížila se svým budoucím manželem Janem Machalou, který byl jako komunistický odbojář několikrát zatčen a vězněn v Olomouci a Breslau [dnešní Vratislav]. Vzali se hned v červenci roku 1945 a společně vychovali postupně čtyři děti. Do KSČ vstoupila v 50. letech a svůj postoj ke straně během let nikdy nepřehodnotila. Manžel zastával funkci předsedy holešovské pobočky Československého svazu protifašistických bojovníků, později Svazu bojovníků za svobodu, a také se stal členem pražského ústředí Československého svazu mládeže a soudcem z lidu. Od roku 1969 pracovala Ludmila jako sekretářka a později jako členka kádrové komise na Ženijním technickém učilišti v holešovských kasárnách (poté Důstojnická škola Pohraniční stráže a Vysoká škola SNB). Vykonávala funkci zastupitelky a jedno volební období také radní města Holešov. Žije zde dodnes.