Irena Kvapilová

* 1968

  • "Vlastně hned od ledna nebo února 1990 začalo fungovat skautské středisko, které založil opět Tomáš Kvapil. A začalo trošku na zelené louce." -"Můžeš říct, co to bylo za středisko?"- "Bylo to 9. středisko Jana Bosca. Oddíl skautek vedla Dana Mrtvá, která v té době měla tři malé děti. Protože vlastně s tím nebyla žádná zkušenost, tak jednu tu družinu skautek, které ve Skautu vedou třeba patnáctileté děti, jsem vedla já, které bylo tenkrát dvacet dva roků. Takže já jsem se zapojila jako skautská rádkyně, skládala jsem ve svých dvaceti dvou letech skautský slib, v létě jsme potom byli na prvním táboře ve Stříteži. Byl to takový úplně primitivní tábor s půjčenými stany." -"Ale tak vy už jste s tím tábořením měli nějaké zkušenosti."- "Ano. Měli jsme s tím zkušenosti, to ano. Tento skautský tábor proběhl ve stejném duchu jako byly ty ilegální tábory. Ale zcela se to liší od dnešních skautských táborů, které už mají nějaké svoje zařízení, musejí splňovat nějaké organizační a hygienické podmínky. Takže my jsme vlastně ještě nějak svobodně to mohli prožít ten první tábor. A vlastně hned v tom roce 1990 jsem se vdávala v létě a to byla taková změna v mém životě."

  • "Vím, že jsme v Římě strávili delší čas, že jsme tam strávili tak tři dny. Jak to probíhalo vlastně přesně nevím. Určitě si pamatuji, že jsme tam byli na té slavnostní bohoslužbě, že jsme stáli na Svatopetrským náměstí." -"Ta bohoslužba se konala kde?"- "V bazilice svatého Petra, ale spíš si myslím, že jsme byli na tom náměstí. Jestli byla celá na náměstí, to už nevím. Určitě jsem tam zažívala takový veliký pocit svobody. Takto masové akce se u nás nekonaly. Nebo konaly se zcela výjimečně, třeba jsem byla na pouti na Velehradě v roce 1985, ta byla taky tak silně masová. Ale na tom Velehradě jsem si trošku říkali, že každej desátej je tajnej, jako příslušník StB. Ale tady v tom Římě, sice jsme si taky říkali, že určitě tam s náma jedou i tito lidé, ale byli jsme obklopeni tou svobodou, takže to bylo takové nadechnutí nebo euforie."

  • "Bylo to moje první setkání se svobodou, s bohatým Západem, takže jsme byly určitě ohromené. S Maruškou společně jsme si sdělovaly dojmy už z prvních benzinek a pamatuji si takový zážitek, že Maruška se vrátila do autobusu a říkala: ,To je úplně super, oni tam mají na záchodě krémy, to si takhle namáčkneš, a tak jsem si to namazala na celý obličej.' Dneska vím, že to je mýdlo, nebo ona se to dozvěděla taky brzo, ale byla to ta absolutní neznalost nějakých standardů."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Olomouc, 10.07.2023

    (audio)
    délka: 01:11:32
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Víra za totality mi brala jen málo a nabízela hrozně moc

Irena Kvapilová na svatební cestě, Šumava, 1990
Irena Kvapilová na svatební cestě, Šumava, 1990
zdroj: Archiv pamětníka

Irena Kvapilová se narodila 15. dubna 1968 v Olomouci jako čtvrté dítě Marie a Bohuslava Čedroňových. Pocházela z věřící rodiny a svou víru navzdory socialistické perzekuci náboženství nikdy neskrývala. V době dospívání ji formovala skupina věřících přátel, která se znala z farnosti sv. Mořice v Olomouci. Náplň jejich společných aktivit se podobala náplni skautského hnutí. Pořádali tajné tábory a brigády na opravu kostelů. Z jejich řad později vzešli zakladatelé a členové 9. střediska Jana Bosca. Irena Kvapilová studovala na gymnáziu ve Šternberku, později obor informatika na Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, vysokoškolské vzdělání nedokončila. V listopadu 1989 se zúčastnila svatořečení Anežky České v Římě, kam odcestovala spolu s československými emigranty žijícími v Německu. Po návratu se připojila k několika pražským demonstracím. Po revoluci byla krátce vedoucí dívčího skautského oddílu již zmiňovaného střediska. V roce 1991 se vdala za Pavla Kvapila, společně vychovali pět dětí. V roce 2023 žila v Olomouci a vedla vlastní keramickou dílnu.