Karel Kulhavý

* 1947

  • „Vedle našeho tábora byl odborový tábor, chatky. A vedoucí, že přijdou večer posedět k ohýnku. Přišli, sedli si a my jsme na ně neměli čas. Večer se připravoval program na druhý den, zatímco oni se nudili, tak jako celý den. K nim jezdili papaláši z okresu vyhodit si z kopýtka. Nelíbilo se jim, že mají pořád marody, marodka plná, děcka nastydlá. My na zelené louce, ve stanech, děcka lítají v triku a trenkách a nemocnost žádná. Bodejť by ne, když už se otužili. Byli jsme jim podezřelí, poslali na nás různé kontroly, všechno proběhlo dobře. Ale přijel takový aktivnější soudruh, jestli si mohou prohlédnout stany. Stany si mohli prohlédnout. Jenomže jeden starší hoch, bylo mu asi sedmnáct, si s sebou na tábor vzal časopis Junák. Druhý ho měl od něho půjčený, a aby se s ním něco nestalo, nechal ho navrchu na posteli. Soudruh otevřel stan a bylo hotovo, vymalováno.“

  • „Kdo měl jakoukoliv rakouskou uniformu, oblékli jsme ji a sjeli jsme se na Chlumu. Tam byl atašé a vojenská hudba, my ve starých uniformách, flintičky, šavličky, kdo měl, co měl. Probíhalo to krásně, byly tam dvě televize. Jedna byla rakouská, točili atašé a co se děje okolo. Druhá byla StB, taky to točili. Přišel moment, kdy se pokládaly věnce, a jestli můžeme střílet z těch starých zbraní čestnou salvu. Někteří kluci věděli, kdo je kdo, tak estébáky snadno poznali a šli se ptát, jestli můžeme vystřelit čestnou salvu. 'Jako bychom tady nebyli, dělejte všechno, jako děláte normálně. Zakázáno to není.' Tak se vystřelila salva. V kostele byla mše. Když se šlo do kostela, tak ti estébáčtí pacholci se snažili něco vyprovokovat, protože všechno bylo v pohodě. Alespoň házeli dýmovnice a nějaké dělobuchy. Nepodařilo se jim nic vyprovokovat, všechno proběhlo v klidu.“

  • „Druhý den po střelbě velitel roty zařídil na svoji ochranu družstvo pro osobní ochranu. Družstvo bylo ve vedlejší místnosti vedle kanceláře velitele. Aby je mohl zavolat, tak že se natáhne zvonek, pod stolní deskou bude zvonkové tlačítko. Když bude potřeba, tak on cinkne a hoši se škorpióny naběhnou bránit velitele roty. Nainstaloval se zvonek, vedení se tahalo různě po fasádách a maskovalo se mezi parketami, přišlo se ke stolu a nebylo tlačítko. A nebylo v celých kasárnách. Vyšlo to zase na mě. ,Půjdeš do města koupit tlačítko!' Tak jsem se sbalil a šel jsem do města koupit tlačítko. Jen jsem se dostal za bránu, docvaklo mi: ,Hochu, my jsme tady, abychom lidi bránili, a když to bylo potřeba, tak jsme neudělali nic. Oni mě zmlátí a budou plně v právu.' Šoural jsem se do města, cestou jsem potkával ostřílené fasády, kulky tam poznačené, výklad s hudebními nástroji rozstřílený na maděru.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 06.06.2022

    (audio)
    délka: 01:59:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Lidi měli právo nás zbít, že jsme je nebránili, říká výsadkář o okupaci

V rakouské uniformě z tereziánského období, 2010
V rakouské uniformě z tereziánského období, 2010
zdroj: Archiv pamětníka

Karel Kulhavý se narodil 30. října 1947 ve Zdoňově. Tatínek vedl poštovní úřad v Josefově, kde pracovala i maminka. Měl starší sestru Milenu. Po základní škole se vyučil mistrem seřizovačem v textilní továrně Lina v Josefově. Na učilišti začal trampovat, dostal přezdívku Čochtan a spoluzaložil trampskou osadu v Josefově. V roce 1966 nastoupil na vojnu k výsadkářům do Prostějova. V roce 1967 zažil poplach a přípravu na odlet na Golanské výšiny v rámci šestidenní války. Během srpnové okupace v roce 1968 viděl rozstřílené fasády domů a výlohy po zběsilé střelbě sovětských vojáků. Dostal rozkaz zapečetit zbraně, munici i vysílače. Na podzim 1968 odešel do civilu, oženil se a postupně se mu narodila dcera a syn. Začal pracovat pro vojenské opravárenské dílny. Místní příslušník vojenské kontrarozvědky na něho zavedl spis, kde ho označil za agenta. V Josefově vedl turistický oddíl a pořádal tábory ve skautském stylu. Od dětství se zajímal o podzemní chodby a pevnost v Josefově. Koncem sedmdesátých let svépomocí s kamarády opravil hradbu v Dolíku (Ravelin XVII). V roce 1980 spoluzaložil Klub vojenské historie v Josefově. V roce 1986 s kamarády uspořádal inscenaci bitvy na Chlumu, oficiálního pietního aktu se účastnil rakouský atašé. StB událost natáčela a poté ho vyslýchala. V roce 1989 byl při zakládání Občanského fóra v Jaroměři, lepil plakáty OF. V roce 2022 žil v Josefově.