Alexandra Kulhavá

* 1958

  • „V Kostelci totiž byla zkušebna, kde zkoušela kapela, která se jmenovala Andromeda, oni hráli art rock, King Crimson, Passport. To byly takové kapely, které běžně vůbec nebyly ke slyšení, hrály i Deep Purple a podobně na zábavách. Vím, že jsem byla strašně překvapená, že někde může znít hudba jako z rádia, že to zní stejně nebo i lépe, oni fakt hráli skvěle, tam byli asi dva profesionální hudebníci. Jenomže se samozřejmě nelíbili režimu, zvlášť, když tam potom začal jezdit Zeman. Takže se kolem toho začali motat různí donašeči, protože věděli spoustu věcí, ale je to hrozný, nikdo přece nedělal nic protizákonného. Nikdy jsem nedělala, vždy jsem se snažila, aby na mě nikdy nic neměli. Takže nikdy jsem nedělala nic protizákonného. Ale nedělala jsem ani nic, co by bylo poplatné režimu, nebo já nevím, jak bych to řekla.“

  • „To jsme zrovna byla z domu od matky, těsně po volbách, a bydlela jsme u kamarádky a ráno si tam pro mě do toho domu přijeli policajti, nabrali mě, řekli, že se mám obléknout, že mě někam zavezou. Pak jsme nabrali tu kamarádku v práci, a ještě v autě už seděla moje sestra dvojče Zuzana, odvezli nás do Rychnova nad Kněžnou na kriminálku. Tam si nás rozebrali do místností a vyptávali se hlavně, jestli známe tu skupinu. A jestli kluci kouří. Jasně, všichni jsme v té době kouřili. A jestli nekouří něco, co divně smrdí. Cigarety snad smrdí? Ligerosky kouříme, ty teda smrdí. Samozřejmě mysleli marihuanu, ale nikdo nefetoval. Takové otázky se opakovaly pořád dokola, já s nimi moc nemluvila.“

  • „Prostě s námi jezdil Jim Čert. On je teď dost známý. Tehdy hrál jenom na harmoniku, pak emigroval a založil si v Americe nějakou kapelu. Teď po těch devadesátých letech taky tady dělá koncerty, nedávno měl v Novém Městě, nebo tam někde. Tenkrát s námi jezdil, tvářil se jako velký kamarád. Dokonce mi půjčil Jeden den Ivana Denisoviče. Kdo ví, jestli tenkrát nahlásil, že čtu závadnou literaturu. Po revoluci vyšlo najevo, že to byl práskač, který si za to dokonce nechával platit. Takových lidí bylo prostě hodně. Jak někteří říkají, jak lidi za komunismu k sobě měli blízko, jak byly jiné vztahy, tak vztahy byly úplně strašné. Člověk, když si myslel, že někomu může věřit, tak pak třeba vyšlo najevo, že věřil úplně špatnému člověku, to nemluvím jen ze svých zkušeností, takových lidí je hodně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 15.03.2023

    (audio)
    délka: 02:12:23
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Člověk nikdy nevěděl, kdo z jeho přátel je práskač

Alexandra Kulhavá, 1972
Alexandra Kulhavá, 1972
zdroj: Archiv pamětníka

Alexandra Kulhavá se narodila 4. července 1958 v Rychnově nad Kněžnou. Prarodiče z matčiny strany planuli pro komunistickou myšlenku, svoje děti také přivedli pod křídla strany. Nicméně maminka pamětnice na začátku 50. let z KSČ vystoupila, navíc později při normalizačních prověrkách odmítla podepsat souhlas s invazí okupačních vojsk. Na přelomu července a srpna 1968 se s rodinou právě vraceli ze zahraniční dovolené a všimli si nebývalého pohybu vojáků kolem hranic. Jejich obavy ze sovětské agrese se ukázaly jako oprávněné. Pamětnice se kvůli svému nekonformnímu životnímu stylu stala pro režim příslušnicí takzvané závadové mládeže. Když ji vyhodili ze střední zdravotnické školy, pracovala na různých dělnických pozicích. Poslouchala Svobodnou Evropu a nezávislé kapely Bílé světlo či Andromeda, které měly zkušebny v jejím bydlišti v Kostelci nad Orlicí. Zúčastnila se Třetího festivalu druhé kultury na Hrádečku. Kvůli svému přátelství s undergroundovými muzikanty absolvovala výslech na StB. Měla problémy s režimem i kvůli svému rozhodnutí neúčastnit se normalizačních voleb. Sametovou revoluci přivítala s nadšením, ale kvůli malým dětem nemohla demonstrovat tak, jak by si přála. Podařilo se jí aspoň zúčastnit obrovské demonstrace na Letné, v den slavnostní mše ke svatořečení Anežky České. Na začátku nového tisíciletí našla trvalé zaměstnání v Muzeu a Galerii Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, v pobočce Muzea krajky ve Vamberku. V roce 2023 žila v Doudlebách nad Orlicí. Příběh pamětnice jsme mohli zaznamenat díky podpoře z Nadačního fondu ŠKODA AUTO.