„Nejhorší zážitek jsem měl v noci, v protileteckém krytu. Stál nad ním takový řadový domek v Ječné ulici. Ještě tam je. Dole v prádelně byl vyztužený strop vzpěrami. Tam jsme se při náletu uchýlili. Cítil jsem hukot letadel a třesoucí se okenní tabulky. To mám stále v uších.“
„Bydleli jsme nad tratí v takovém menším domku. To jsem měl také strach, když přilétali hloubkaři. Snesli se nízko nad vlak s cisternami. Byl v nich líh a motorový olej. Oni je prostříleli i tu lokomotivu. Prostříleli celý vlak. Byl tam kolem trati plný příkop oleje. Lidé chodili s kbelíky nabírat crčící líh z cisteren a nosili si ho domů.“
„Přišel duben 1945, kdy letci, kteří byli pravděpodobně zaměření protileteckou obranou, se museli zbavit nákladu bomb a shodili je na Slovany do vilové čtvrti. Naši se strašně lekli. Naložili jsme mladšího bratra na kočárek a jeli podle řeky Úslavy a polními cestami do Starého Plzence, kde jsem měl tetu. Tam jsme byli až do osvobození americkou armádou.“
„Tadyhleta přilba, tu jsem ukořistil, když Američanům vypadla z džípu. Tak jsem ji potom pořád nosil. To je taková lehká helma, to není ta těžká ocelová, ale oni měli takový lehký helmy. Ty si nasadili, ty byly z nějakýho lehkýho materiálu, a teprve v boji si nasadili tu přilbu ocelovou.“
„Kádrový posudek jsem měl špatný, protože jsem se stýkal s takovými faráři Českobratrské církve evangelické, kteří byli špatně zapsáni u režimu. Nakonec skoro všichni ztratili státní souhlas pro výkon duchovenské činnosti, čili museli místo farářů dělat něco jinýho.“
Jaroslav Kraus se narodil 21. ledna 1935 v Plzni. Otec byl úředníkem Magistrátního úřadu města Plzně, matka zůstala v domácnosti. Bydleli na plzeňském předměstí Petřín. Dětství trávil u svého dědečka na vsi a pomáhal při žních. Na jaře roku 1945 zažil osvobození Plzně americkou armádou. Po válce navštěvoval obecnou školu a gymnázium a po maturitě pokračoval studiem medicíny, kterou absolvoval v roce 1959. Nastoupil do nemocnice v Chebu na rentgenové oddělení. V roce 1968 se přestěhoval do Mariánských Lázní, kde se stal primářem rentgenového oddělení. V letech normalizace byl evidován bezpečnostními složkami jako nepřátelská osoba, důvodem byly jeho aktivity v řadách evangelické církve. V listopadu roku 1989 stál u zrodu Občanského fóra v Mariánských Lázních. V době natáčení rozhovoru stále pracoval v Městské nemocnici Mariánské Lázně jako primář rentgenologického oddělení.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
