„Nejhorší zážitek jsem měl v noci, v protileteckém krytu. Stál nad ním takový řadový domek v Ječné ulici. Ještě tam je. Dole v prádelně byl vyztužený strop vzpěrami. Tam jsme se při náletu uchýlili. Cítil jsem hukot letadel a třesoucí se okenní tabulky. To mám stále v uších.“
„Bydleli jsme nad tratí v takovém menším domku. To jsem měl také strach, když přilétali hloubkaři. Snesli se nízko nad vlak s cisternami. Byl v nich líh a motorový olej. Oni je prostříleli i tu lokomotivu. Prostříleli celý vlak. Byl tam kolem trati plný příkop oleje. Lidé chodili s kbelíky nabírat crčící líh z cisteren a nosili si ho domů.“
„Přišel duben 1945, kdy letci, kteří byli pravděpodobně zaměření protileteckou obranou, se museli zbavit nákladu bomb a shodili je na Slovany do vilové čtvrti. Naši se strašně lekli. Naložili jsme mladšího bratra na kočárek a jeli podle řeky Úslavy a polními cestami do Starého Plzence, kde jsem měl tetu. Tam jsme byli až do osvobození americkou armádou.“
„Tadyhleta přilba, tu jsem ukořistil, když Američanům vypadla z džípu. Tak jsem ji potom pořád nosil. To je taková lehká helma, to není ta těžká ocelová, ale oni měli takový lehký helmy. Ty si nasadili, ty byly z nějakýho lehkýho materiálu, a teprve v boji si nasadili tu přilbu ocelovou.“
„Kádrový posudek jsem měl špatný, protože jsem se stýkal s takovými faráři Českobratrské církve evangelické, kteří byli špatně zapsáni u režimu. Nakonec skoro všichni ztratili státní souhlas pro výkon duchovenské činnosti, čili museli místo farářů dělat něco jinýho.“
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Jaroslav Kraus se narodil 21. ledna 1935 v Plzni. Otec byl úředníkem Magistrátního úřadu města Plzně, matka zůstala v domácnosti. Bydleli na plzeňském předměstí Petřín. Dětství trávil u svého dědečka na vsi a pomáhal při žních. Na jaře roku 1945 zažil osvobození Plzně americkou armádou. Po válce navštěvoval obecnou školu a gymnázium a po maturitě pokračoval studiem medicíny, kterou absolvoval v roce 1959. Nastoupil do nemocnice v Chebu na rentgenové oddělení. V roce 1968 se přestěhoval do Mariánských Lázní, kde se stal primářem rentgenového oddělení. V letech normalizace byl evidován bezpečnostními složkami jako nepřátelská osoba, důvodem byly jeho aktivity v řadách evangelické církve. V listopadu roku 1989 stál u zrodu Občanského fóra v Mariánských Lázních. V době natáčení rozhovoru stále pracoval v Městské nemocnici Mariánské Lázně jako primář rentgenologického oddělení.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
