Zdeněk Koukal

* 1954

  • „To bylo 22., 23. mě maminka odvezla k babičce, protože potřebovala jet na Moravu pro bráchu a táta byl v práci. No a babička, aby mě uhlídala, tak mě uvázala za nohu řemenem ke stolu, abych jí neutek. No a kluci z baráku, já jsem je znal, šli se podívat do vodárny na tanky, no a ten jeden se už nevrátil. A bylo mu patnáct let. Toho tam zastřelili. Ten jako že si zavazoval tkaničku a údajně oni si mysleli, že po nich chce hodit dlažební kostku, tak ho tam zastřelili.“

  • „Posléze, když jsem přišel na vojnu, to bylo v 73. roce, tak první politický školení mužstva, to byla prostě taková přednáška od soudruha politruka, že nám tam začal něco vykládat, a první, co řek, tak říkal, že v 68. roce byla kontrarevoluce v Praze a že nás sovětská armáda osvobodila. Oni to vašim rodičům určitě vtloukali celý život do hlavy ve školách, mně se snažili taky, ale mě nikdo nikdy nepřesvědčil. Že nikoho nezastřelili a že se jenom bránili. Tak jsem vstal a řekl jsem mu: ‚Strejdo, co kecáš, mně zastřelili kamaráda!‘ No a za hodinu už jsem byl u kontrášů v Litoměřicích, kde mě nechali přespat do rána. Ráno mě tam odtud zase pustili, protože jsem neměl ani přísahu, nic, a byl tam slušnej... jeden z mála asi slušnejch lidí.“

  • „No a když nám dali ty noviny, tak nás chtěl pustit ven, a zatáhl nás zpátky, že okolo jedou Rusáci. A tam najednou zastavilo auto, a to jsem viděl z okna, to opravdu jsem viděl, a okolo šel nějakej mladej člověk, ty Rusáci ho zastavili a tam byl napsanej nápis: ‚Jdi domů, Ivane.‘ Rusky. A Moskva a teď tam počet kilometrů. A oni mu dali do ruky cihlu, ať to vymaže. Ale samozřejmě to vymazat jen tak nejde. No a tomu klukovi kolem hlavy stříleli, nezastřelili ho, ale dvakrát po něm vystřelili a stříleli mu takhle kolem hlavy. Strašně dlouhou dobu tam ty díry byly, strašně dlouhou dobu. Do takovejch... ještě v 70. letech tam ty dírky byly.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 27.11.2018

    (audio)
    délka: 39:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vyučil se instalatérem, aby se nemusel učit nenáviděnou ruštinu

Portrét
Portrét
zdroj: archiv pamětníka

Zdeněk Koukal se narodil 16. května 1954 v Praze. Nesnášel ruštinu a odmítal se ji učit – už na základní škole z ní tak málem propadl. Aby se nenáviděného jazyka zbavil, rezignoval na středoškolské vzdělání a vyučil se instalatérem. V Praze prožil okupaci v srpnu 1968, byl u rozhlasu a zažil i střelbu u libeňského nádraží, jeden z jeho kamarádů dokonce padl. Na vojně počátkem 70. let se během politického školení ohradil proti oficiálnímu normalizačnímu výkladu sovětské okupace a od té doby si v kádrových materiálech nesl nálepku politicky nespolehlivého. Účastnil se protirežimních demonstrací v lednu roku 1989, známých jako Palachův týden, i v listopadu roku 1989, kdy nadšeně vítal svobodu.