Oldřich Kolzrt

„A pak jsem dostal list z krajskýho národního výboru, že mě propouštějí ze školských služeb z důvodu, že bych kazil mládež a nabourával jejich socialistické smýšlení, a že mě nemůžou zaměstnat ani nikde jinde ve školství.“

„Tak jsem šel na poštu a tam říkali, no, to bychom mohli, ale nechtěl byste jít na Benecko, vy jste sportovec, vám by to nevadilo v zimě roznášet. Tak jsem říkal, to ne, a ještě jsem se ptal, jaký bych měl plat. A oni říkali, ale to se nestarejte, když roznášíte důchody, tak vám ještě lidi k tomu dají. Tak jsem říkal, prosím vás, od starých babiček a dědečků chtít nějaký peníze, tak to ne... A pak jsem se dostal tady do pekárny, do skladu, a to bylo zrovna 1. září, ten první den. A ten sklad byl otevřenej k tý bayerový textilce a viděl jsem děti, jak jdou do školy a pak zpátky ze školy, to byl snad nejhorší okamžik z toho dalšího života. Prostě nemohl jsem jednat jinak, zrovna tak Oťa Morávků, tomu taky nabízeli, že když se postaví proti nám, zejména proti mně, takže bude moct zůstat ve škole, a to on odmítl.“

„No, potom 3. a 4. se strhávaly německý nápisy a najednou tam přijelo německý auto plný vojáků. My jsme byli na náměstí a oni stříleli do vzduchu. Tak samozřejmě jsme se snažili utýct někam do uličky, já jsem utíkal s dalšími směrem ke sklářský škole. Jenomže ze sklářský školy začali taky střílet. Naštěstí tam byl dům, tam nám otevřeli a my jsme se nacpali dovnitř. No, ale pak odjeli a pak už tam nebyl problém. Akorát, když vedli německý zajatce přes Brod do nějakýho centra, odkud je posílali nevím kam, tak ty průvody chodily přes náměstí a tam se zjišťovalo, jestli je tam nějaký esesák, protože ti byli nejhorší vůbec. Armáda byla relativně oproti esesákům slušnější, no a tak ti, co byli, měli vytetovaný SS a uniformy, tak byli zavřený u soudu, to je v Brodě na náměstí, tam byla věznice. Mezitím se vraceli od Liberce vězňové z koncentračních táborů, mezi nimi byl také jeden Broďák. No a to byly... Nevím, já jsem radši potom odtamtud utíkal... Protože pochopitelně si chtěli vybít zlost za to, co zkusili, na těch esesácích, takže třeba vzali dlažební kostku a začali je mlátit.“