Lenka Kocierzová

* 1950

  • "A teď si představte, že jeden po druhém ty vozy vyklápěli. To bylo horké, obrovská teplota tam byla, takže to bylo pořád červené jako láva. Oni vyklápěli ty kokily. A protože já jsem nenapravitelný romantik, nevidím haldu, svinčík, ale tu zář. Jezdili jsme kolem autobusem a po haldě, která byla šikmá, to byl kopec, se rozlévaly rudé pramínky. To bylo něco úchvatného. A protože to bylo horké, od toho se rozsvěcelo nebe. Záře šla nad celou Ostravou. Hrabůvka byla vedle té haldy, bylo to jako za dne, prostě růžovánky."

  • "No, že by chodily děti do školy špinavé, se nedá říct, ale je pravda, že tam bylo mnoho rodin s osmi devíti dětmi a ty bydlely ve dvou místnostech. Než se ráno ty děti vystřídaly u lavóru, určitě někteří kluci unikli očistě. Z toho pramenilo nedůstojné prohlížení nehtů, uší ve škole. Ale mělo to svůj důvod. Klukům se prohlížely límečky košil, jestli nejsou špinavé. Jinak ale děti jsou děti, takže jsme se nezajímali o věci, které nás zajímají nyní. V té době jsme všichni byli ušmudlaní. Všichni jsme žili venku na dvorcích. Maminka přišla a utřela nosy jedním kapesníkem všem. Všichni jsme se dobře znali, samozřejmě."

  • "Bohužel někdy v roce 1954, protože bylo málo bytů, náš byt rozdělili a přistěhovali další rodinu. Tak pořád byl ten byt dost velký, nám stačil. Skončilo všechno tak, že dům stál v takzvané hygienické zóně. Když jsem vylezla na půdu, nahoře a dole byly dva pokojíčky pro služky. My už samozřejmě služky neměli. Na půdu jsem tajně chodila krást bratrovi Rychlé šípy a indiánky. Moje první dílo byl indián s čelenkou. Ta půda byla úžasná. Je mi líto, že když jsme se museli odstěhovat, nechali jsme tam obrovské truhly se starodávným oblečením, hlavně kostýmy mojí babičky. Byla nejen modistka, ale měla i půjčovnu kostýmů. Byl tam kostým Carmen i nádherný hanácký kroj, ve kterém maminka chodila na slavnosti. Když jsme se museli vystěhovat, všechno tam zůstalo. Neměli jsme to kam dát."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 16.02.2022

    (audio)
    délka: 02:05:55
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
  • 2

    Ostrava, 10.03.2022

    (audio)
    délka: 01:45:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Sníh do rána zešedivěl a děti lízaly rampouchy s prachem

Lenka Kocierzová, 1955
Lenka Kocierzová, 1955
zdroj: archiv pamětníka

Lenka Kocierzová se narodila 23. srpna 1950 v Ostravě – Vítkovicích. S touto průmyslovou oblastí byla její rodina silně spjata - pradědeček byl první vítkovický strážník, babička tam provozovala salón na výrobu klobouků. Dětství prožila ve vile, která původně patřila jednomu z ředitelů Vítkovických železáren a po znárodnění do ní byly nastěhovány rodiny zaměstnanců podniku. Z domu se rodina odstěhovala na sídliště poté, co byl jejich byt rozdělen na menší a byli do něj nastěhováni cizí lidé. V srpnu 1968 jí do života zasáhla okupace sovětskými vojsky. Původně se účastnila protestů, ale nakonec byla tak rozčarována tím, že všeobecný odpor proti okupantům opadl, až zanechala studia na vysoké škole, vdala se a věnovala se především dvěma dcerám. Večerně vystudovala obor propagační výtvarnictví a našla si práci v propagaci podniku Bastro. Po listopadu 1989 začala podnikat. Výtvarné schopnosti uplatnila v reklamě. Pracovala jako kronikářka obvodu Vítkovice a pomohla k záchraně průmyslových památek v této oblasti. V Ostravě působila jako průvodkyně a organizátorka akcí zaměřených na propagaci města. Její život poznamenala pandemie covidu v roce 2020. Její onemocnění mělo těžký průběh, její partner na covid zemřel. V roce 2022 žila v Ostravě.