Ing. Tomáš Klepek

„Jaká byla Praha začátkem osmdesátých let? Jak si pamatujete na její atmosféru? Jak byste Prahu vylíčil někomu, kdo to tady vůbec neznal?"– „Praha měla několik tváří. Ten oficiální prostor nebyl nějak úžasně zajímavý. Praha se v té době přestavovala a byl tady nepředstavitelný nepořádek. Padaly fasády. Opravovaly se silnice a stavěly se nové… A prostor Prahy, především té centrální, byl nesmírně zatížený. Praha ale měla také druhou, velice zajímavou tvář. Tou byly hospody. Protože v hospodách se scházela nesmírně zajímavá skupina lidí. Jednak umělecká skupina, jednak alternativní skupina. Různí umělci, hudebníci a takoví podivíni a zajímavé osobnosti. Potom tady byla velice zajímavá a čím dál větší a rostoucí specifická skupina náboženská. Nejsilnější asi byla ta katolická, ale evangelíci také byli nesmírně zajímaví a aktivní. Třeba v Nuslích byl velice živý sbor. Pozvali tam třeba Třešňáka a žilo to tam naplno. Přednášely se tam zajímavé texty a tak dál… Takže najednou se zespoda poměrně výrazně prosazoval živý zájem o víru, o nové věci. A to byla velká reakce na ten naprosto tupý materialismus. Na ten neuvěřitelně ubohý bolševický marketing.“

„Úžasná postava, opravdu jedinečná, byl pan doktor Habáň. V té době už mu bylo osmdesát let, takže to by starý pán. Měl neuvěřitelný dar. By neskutečně moudrý. Kouzlo bylo v tom, že dovedl náročné filozofické a teologické věci vykládat jednoduchým způsobem. Takže tomu doslova každý rozuměl. Což je velmi vzácné. Lidé, kteří nejsou vzdělaní, přijdou na filozofickou přednášku a za chvíli jdou domů, protože tomu nerozumí. Filozofové používají vlastní jazyk a velmi komplikované formy myšlení ve smyslu sdělování. Takže to potom pro normálního laika, který v tom jazyce a myšlení není orientován, prostě nefunguje. Ovšem pan doktor Habáň měl třeba téma odpuštění, osobnost, individualita, Bůh… Prostě témata, která uměl jemně, radostně a optimisticky předávat. Vyzařovala z něj až dětská radost. Hodinu a půl měl takovou přednášku a potom jsme si povídali.“