Šárka Kašpárková

* 1971  

  • "Tak otázku, která medaile je nejcennější, dostávám poměrně často. A samozřejmě olympiáda je výjimečná v tom, že se koná jednou za čtyři roky, takže prostě musí se sejít všechno tak, jak má. Ale když člověk vyhraje titul a stojí na stupních a hraje mu česká hymna, tak to je nejkrásnější pocit. Takže pro mě určitě nejdůležitější a největší medaile je zlato z mistrovství světa."

  • "Já osobně si myslím, že nejenom co se týká sportu, tak ne všechno, co bylo před rokem 1989, bylo špatné. A myslím si, že i propracovaný systém sportu od náboru dětí až do konce, že ten systém byl nastavený dobře. Ať už to byly sportovní třídy na základních školách zaměřené na různé sporty, sportovní gymnázia, střediska vrcholového sportu. Přijde mi, že v dnešní době je v našem sportu strašný chaos a chybí tomu řád. A myslím si, že v dnešní době je to sportování daleko složitější pro mládež a pro děti, než to bylo v té době předtím. Že předtím šlo všechno tak nějak hladce, teď jde všechno tak nějak těžce. Ale říkám, myslím si, že ten systém sportu, který byl nastavený na podchycování talentů nebyl špatný, a myslím si, že to dnešnímu sportu chybí."

  • "A mám třeba i takovou příhodu, že - já nevím, jestli jsem chodila do druháku nebo do třeťáku - tak taťka přijel na nějakou služební cestu do Brna, tak se tam za mnou stavoval a já jsem zrovna měla odcházet na trénink. A taťka mi tam přinesl nějaké věci z domu, co jsem potřebovala. A taťka odcházel z té školy a já jsem tak za ním stála a úplně mi tekly slzy, že jsem věděla, že je tady v Brně a já nemůžu být s ním. Tak vím, že tenkrát mi trenér dovolil, že nemusím jít na trénink, a strávila jsem místo tréninku čas s taťkou a byla jsem tehdy hrozně šťastná."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 22.05.2019

    (audio)
    délka: 01:25:21
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Politika do sportu nepatří

Dorostenka
Dorostenka
zdroj: archiv pamětníka

Šárka Kašpárková se narodila v květnu 1971 v Karviné, celé dětství ale prožila v Havířově. Odmalička ji bavil sport, začínala u basketbalu, ale jejím vyvoleným sportem se stala atletika. Na sportovním gymnáziu v Brně, kam nastoupila, se začala intenzivně věnovat skoku do výšky a velmi brzy začala sbírat první ceny. Už před rokem 1989 také jezdila závodit do zahraničí, např. na juniorské mistrovství světa v Kanadě v roce 1988. Období sametové revoluce prožila jako studentka pedagogické fakulty v Ostravě, vzpomíná si především na velký strach z všudypřítomných policistů. Krátce po nástupu na univerzitu přišlo zranění a dokonce úvahy o ukončení sportovní kariéry, ale za pomoci zdatného trenéra naštěstí Šárka pokračovala. V roce 1992 odjela na olympijské hry v Barceloně, a byť neprošla přes kvalifikační závod, byl to pro ni velký úspěch. Poté se ze skoku vysokého přeorientovala na trojskok, ve kterém reprezentovala ČR na dalších třech olympijských hrách - v Atlantě (1996), Sydney (2000) a Aténách (2004). Za svůj největší úspěch ale považuje zlatou medaili z Mistrovství světa v atletice (1997). Sportovní kariéru ukončila v roce 2006, dnes se věnuje práci s dětmi v rámci Sazka Olympijského víceboje. S partnerem Michalem, který byl i jejím trenérem, má jednu dceru.