Karel Kafka

„A mám tady, to se pak můžete i podívat, jak tady na náměstí – to jsem fotil já – jak doslova byla rozrytá zem kolem Ivana, asfalt, přes to jezdily tanky. A mám takovou vzpomínku, kdy tenkrát – nevím, jak jsme se dozvěděli, že někdo chtěl strhnout – teď to taky chtěli udělat, když byly ty události s Ukrajinou, když to začalo na jaře – tak tu sochu rudoarmějce chtěli strhnout taky. A už byl kolem provaz nebo nějaké lano, byla tam véeska, nákladní auto, tam bylo lidí hrozně moc. A najednou zespoda, od ‚Krajzáku‘, od divadla, najednou jsme slyšeli střelbu. Zkrátka přijížděli nějací ‚Rusáci‘ a stříleli, naštěstí do vzduchu. Já jsem tam byl s tatínkem, děcka, jak můj táta tehdá už padesát, padesát pět roků, já jsem ho nemohl dostihnout. My jsme utíkali ulicí domů, to se rozprchlo, to byl najednou takovej strach, když ta salva vyšla, a my jsme nevěděli, odkud to vyšlo. Tak to jsou vzpomínky na ten osmašedesátý. Neradi na to vzpomínáme, protože to pro nás nebylo jednoduché.“

„Ve Znojmě jsme to prožívali. My jsme se sešli mladí, mně bylo dvaadvacet a ještě nějakých pár kamarádů a měli jsme takové stanoviště, na náměstí Vítězství se to teďka jmenuje, lidově U Ivana. Tam bývala prodejna U Buchala, teď je tam hospoda, ta restaurace. Naproti je ten pajzl. A tam byla prodejna potravin a tam jsme měli jakoby takový stanoviště, asi pět, šest, možná, že nás bylo víc. Kde nám z horního gymnázia, dolní ještě neexistovalo, cyklostylovali nějaké letáky a zprávy, které se oni dozvídali – a my jsme to tam rozdávali. No, pak jsme těch x roků o tom absolutně nemohli mluvit, protože kdyby to vyšlo najevo, tak bychom se asi ve školství moc neudrželi.“