Jitka Juračková

* 1956

  • „Ty naši kamarádi, že nám pošlou video s těma nahrávkama z toho 17. listopadu z té Národní třídy. My jsme říkali: ‚No jo! Vy nám pošlete videonahrávku, ale co my s ní, jak si to přehrajeme?‘ Tak jsme kontaktovali pana doktora Zachariáše, to byl zubař tady v Holicích, a ty doma měli videopřehrávač. To jsme věděli, protože jsme si chodili k nim pouštět nějaké filmy ze zahraničí, protože tady nám dávali jenom takový naše český, tak k nim jsme chodili. No jo, jenomže k nim jsme nemohli, protože pan doktor Zachariáš byl veřejná osoba, zubař, a teďkon kdyby na náměstí za ním chodily ty davy si to pouštět, tak by to bylo podezřel‎ý. A v tý době jsme se nesměli podezřele chovat, protože by nás mohli třeba zavřít za něco a tak. Takže jsme udělali takový konspirační byt tady u nás (…) a sešlo se nás tam 20 lidí. Obývák máme čtyři krát čtyři metry. Zachariášovi přinesli videopřehrávač – a tam jsme si pouštěli ty záznamy z toho 17. listopadu.“

  • „Tenkrát jsem byla žena, středoškolsky vzdělána, ve věku do 25 let. Takže tenkrát mě navrhli, abych byla tady poslankyně na městským úřadě, tenkrát to byl národní v‎ýbor. A tak jsem to teda jako vzala, protože oni by mě pak asi nenechali učit. Oni by mi řekli, že když jsem nevzala to poslancování, tak tady nemám co učit. Tak jsem to vzala a byla jsem tam asi osm let, protože funkční období bylo čtyři roky, ale hodilo se mi to zase v tý době po roce 1989, kdy jsem tam už byla zástupce, kterej věděl, jak to tam chodí a co teda máme. (…) Byli jsme tam dva takoví raubíři, protože jsem nebyla ve straně, a pan Miroslav Kmet (…) ten tady psal vzpomínky na Holice a byl to první ředitel kulturního domu v Holicích. Tak my jsme byli dva takový, který byli pořád proti nebo pořád se na něco ptali. A to teda ty komunisti vůbec nepotřebovali, že jo.“

  • „Tenkrát se dělaly na vysokejch školách takový demonstrační stávky těch studentů, kter‎ý nechodili do školy, ale snažili se propagovat to, proč vlastně k tý demonstraci došlo a jak bylo těch dětí zneužito. A na vysokejch školách měli takzvanou stávkovou pohotovost, a protože tam byli v noci, tak tady ten pan Strnad tady měl zeleninu v Holicích a vozil tam ovoce. A my jsme se k tomu přichomejtli tak, že můj manžel měl dopoledne volno, protože učil na lidový škole umění, takže mohl dopoledne s ním odjet do toho Hradce a pomoct mu to rozvézt, takže vlastně můj manžel, potažmo i já potom, protože samozřejmě někdo musel ohlídat děti, někdo musel vědět, kam jel, kdyby se nevrátil, kam mám volat, kdo by se o něj postaral, kdyby ho zatkli a podobně. Tím se ta naše rodina do toho dostala, zorganizovali jsme různý ty setkání. A naše rodina zařídila to, že když se blížila generální stávka 27. listopadu, tak aby ty Holice nebyly takový, jakože se tady nic neděje, tak jsme vyhlásili přes městský rozhlas tu stávku a tu demonstraci před kulturním domem.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Holice, 01.11.2021

    (audio)
    délka: 01:01:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Já jsem odmalička bojovník

Jitka Juráčková v roce 2021 v ZŠ Holice
Jitka Juráčková v roce 2021 v ZŠ Holice
zdroj: Příběhy našich sousedů

Jitka Juračková, za svobodna Vohralíková, se narodila 8. listopadu 1956 v Pardubicích. Dětství prožila v Holicích, celý život se věnovala tanci a divadlu jako ochotnice. Vystudovala obor zdravotní sestra a jistou část života učila na umělecké škole tanec. V 80. letech byla působila jako poslankyně místního národního v‎ýboru. V roce 1989 se stala jednou z hlavních organizátorek generální stávky v Holicích, podporovala i vysokoškolské studenty ve stávkování. V roce 2021 žila v Holicích a pracovala na plicním oddělení jako zdravotní sestra.