„Přijímač jsem s těmi kluky prožil dobře. Fyzičku jsem měl, nějak zvlášť mně to nevadilo. Až na to, že jsem tam viděl skutečně tu zupáckou vojnu, kdy moc dostali svobodníci, kteří toho asi moc nepobrali. Vzpomínám na to, že jsme se kolikrát vyváleli v blátě. – ‚K zemi!‘ Dobře, pak jsme se čistili a pak kontroloval, jestli jsme čistí. To jsme si dávali záležet. A kontroloval i boty. Tenhleten blbec seděl, tam byly schody, na vršku a v ruce špendlík. Přinesla jste mu botu, obrátil podrážku a rejpal do toho. Hodil nám ji. Nikomu se to nepodařilo napoprvé. Takže jsme nespěchali. Trošku jsme to sabotovali. A potom teda, to byl ten samý, protože jsme byli u chemiků, měli jsme cvičení v maskách. Nasadili jsme si je. Museli jsme v tom běžet a blbě se v nich dýchá. Běžel vedle, ale bez masky. Pak tam někdo už nemohl a pozvracel se. Tak si masku sundal, vyklepával a on na něj skočil, začal ho mlátit a začal mu tu masku rvát zpátky. Tak v tomhle okamžiku už nějaká disciplína [končila]… Takže jsme povstali a šli jsme na [velitele] s pažbami.“
"Když bylo takzvané listopadové plénum, už jsem to tady jednou zmiňoval, kde začal nabírat na síle Gustáv Husák a Dubček ztrácel pozici, tak jsme jako vysokoškoláci vydali – myslím, že jsme tomu říkali Deset artikul. Jedna z těch artikul byla, že chceme svobodu tisku, chceme otevřené hranice. To byly dva asi nejdůležitější body. Za to jsme šli stávkovat. To byla okupační stávka vysokých škol. Sbalili jsme si takové povrchy, které jsme měli na postelích na koleji, vzali jsme si něco málo jídla a šli jsme do školy. A škola se skutečně zavřela. Zavřela se proto, kdyby nás policajti chtěli násilím tahat ven. A nikoho jsme tam nepouštěli. Zajímavé na tom bylo, a hrozně krásné, když ráno přijelo auto, nějaký náklaďáček – dodávka před školu, otevřeli to a přijela pekárna. Přijel pekař. ‚Kluci, holky, pojďte si pro pečivo!‘ Vylezli jsme a oni nám řekli, že to posílá náš odborový svaz, naši zaměstnanci. Povzbuzovali nás, ať hlavně vydržíme a zůstaneme. Za chvíli potom přijeli uzenáři, tak jsme dostali uzenky. A pak přijela ještě taky mlékárna. Trvalo to asi tři dny, kdy trvala stávka. To byla skutečně síla!"
"To je taky zajímavá story. Protože ten tank stál na podstavci – Památník osvoboditelů – a v té době, když přišli [vojska Varšavské smlouvy], už to nebyli osvoboditelé, už to byli okupanti. Takže tank bylo nutné nejprve pomalovat, pak ho ponížit. To ponížení spočívalo v tom, že přišli chlapi, zřejmě s autogenem, a nařízli hlaveň. Takže kousíček směřovala tak, jak měla, a pak se lámala k zemi. To ale stačilo jen po nějakou dobu. Pak přijeli s náklaďákem a tank stáhli z podstavce. Hlaveň upadla, zlomilo se to. A tak se dotáhl pod viadukt, který je směrem ke Svobodě Na Dubu. Směrem k horám. A tam ho postavili tak, že ucpali průjezd pod viaduktem. Takhle skončil tank. To ovšem pokračuje dál. Když přišli Rusové, obsadili v Trutnově kasárna. A tank si tam odtáhli. To byla potupa, aby se takhle někde válel tank! Renovovali ho, hlaveň spravili, asi ho natřeli a řekli, že se vrátí zpátky!"
Jaroslav Jirman se narodil v Polici nad Metují 9. března 1948 jako nejstarší ze tří dětí. Otec se stal lékárníkem ve vysídleném Trutnově, kde pamětník strávil dětství. Od raného věku se zajímal o elektrotechniku a později o fotografování, literaturu a hudbu. Vystudoval gymnázium v Trutnově a dostal se na ČVUT v Praze. V srpnu 1968 fotografoval a zapojil se do občanských nepokojů v Trutnově v reakci na invazi vojsk Varšavské smlouvy. Zúčastnil se též třídenní okupační studentské stávky na elektrotechnické fakultě. Celý profesní život strávil v ZPA Trutnov. Po sametové revoluci se stal generálním ředitelem transformovaného podniku. Zasloužil se o zachování pracovních míst ve firmě. Dnes se znovu věnuje fotografování. Je předsedou Spolku přátel Starého Rokytníku, který zachraňuje kostel svatých Šimona a Judy. V roce 2025 žil v Trutnově
Rodinná fotografie. Uprostřed sedící pradědeček pamětníka František Kocián, pekař a starosta obce Machov; pod ním sedící holčička – Františka Kociánová, babička pamětníka, 1910
Rodinná fotografie. Uprostřed sedící pradědeček pamětníka František Kocián, pekař a starosta obce Machov; pod ním sedící holčička – Františka Kociánová, babička pamětníka, 1910
Tank okupantů vojsk Varšavské smlouvy tažený z podstavce pod viadukt v Trutnově v srpnu 1968. Cyklus fotografií Jaroslava Jirmana z bouřlivého odporu občanů Trutnova během srpnové okupace 1968
Tank okupantů vojsk Varšavské smlouvy tažený z podstavce pod viadukt v Trutnově v srpnu 1968. Cyklus fotografií Jaroslava Jirmana z bouřlivého odporu občanů Trutnova během srpnové okupace 1968
Hotel Moskva v Trutnově přepsali protestující občané na hotel Svoboda. Cyklus fotografií Jaroslava Jirmana z bouřlivého odporu občanů během srpnové okupace 1968
Hotel Moskva v Trutnově přepsali protestující občané na hotel Svoboda. Cyklus fotografií Jaroslava Jirmana z bouřlivého odporu občanů během srpnové okupace 1968
Občané tank osvoboditelů nejprve pomalovali, později uřízli hlaveň a nakonec strhli z podstavce. Okupační posádka během několika týdnů tank opravila a vracela zpět, srpen 1968
Občané tank osvoboditelů nejprve pomalovali, později uřízli hlaveň a nakonec strhli z podstavce. Okupační posádka během několika týdnů tank opravila a vracela zpět, srpen 1968
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!