Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Josef Janczik (* 1928  )

„Dostal jsem biblické odpovědi na otázky, které mě zajímaly. A najednou jsem stál pevně na zemi.“

  • narozen v březnu 1928 v Javorníkách na Slovensku do rodiny malozemědělce jako jedno ze šesti dětí
  • za války pracoval jako spojka pro partyzánskou skupinu
  • po válce studoval účetnictví a pak pracoval na znárodňování lihovarnického průmyslu
  • kvůli kritice socialistického soudnictví dostal už v roce 1949 půlroční podmínku
  • po vojenské službě se postupně dostal až na pozici vedoucího výroby ve firmě Stock, přestože neprošel prověrkami na členství v KSČ
  • v roce 1955 odsouzen za rozkrádání národního majetku k pěti letům, později sníženým na tři
  • většinu trestu si odseděl na Bytízu, kde pracoval jako horník na dobývání uranu
  • v lágru se dostal do styku se svědky Jehovovými, jejichž učení přijal a začal sám šířit
  • této víře zůstal věrný i po propuštění, přestože to zejména ze sociálního hlediska bylo velmi složité
  • v roce 1981 byl s několika ‚bratry‘ znovu odsouzen, tentokrát na dva roky za porušování zákona o dozoru nad církvemi

Josef Janczik se narodil v roce 1928 jako jedno ze šesti dětí v Javorníkách na Slovensku. Jeho otec byl malozemědělec a ‚masarykovský‘ demokrat, který po první světové válce přestal chodit do kostela. Ani zbytek rodiny nebyl přehnaně nábožensky aktivní. Po vychození měšťanky chtěl jít pan Janczik na gymnázium, ale otci se to nezamlouvalo – že prý sestry potřebují na věno. A tak šel pracovat k příbuznému do lihovaru. Tam se dostal do kontaktu s partyzánskou skupinou, pro kterou začal pracovat jako spojka. Po válce se vydal do Prahy, aby získal účetnické vzdělání, které by mu zajistilo místo šéfa výroby ve zmíněném lihovaru. Ten byl ovšem mezitím znárodněn. Sám se pak díky kontaktům dostal ke znárodňování lihovarnického průmyslu. Ke komunistické ideologii měl v podstatě kladný vztah, nesouhlasil ovšem s jejím násilným vnucováním.

Kvůli kritice socialistického soudnictví také dostal už v roce 1949 půlroční podmínku. V padesátém roce byl odveden na vojnu, kde potkal svoji manželku. Po návratu z vojny na něj byl činěn tlak, aby vstoupil do strany, což odmítl. Se snoubenkou se přestěhoval za bratrem, jenž byl funkcionářem v Popradu. Oženil se a začal pracovat v RaJ. Po dvou letech se stěhoval do Plzně a získal pozici vedoucího výroby ve firmě Stock. Tam se již stal stranickým kandidátem, přesto do komunistické strany nikdy nevstoupil, protože neprošel prověrkami. Následně byl obviněn z rozkrádání národního majetku (v rámci motivace dovoloval, aby si část zaměstnanců mohla brát domů nějaké lihoviny) a odsouzen k pěti letům, později sníženým na tři roky. Trest měl nastoupit v Jáchymově, ale byl převelen do Rašetic u Příbrami. Odtud dále do Lešetic a na Bytíz, kde začal pracovat jako horník na dolování uranu.

Tam se také dostal do styku se svědky Jehovovými, jejichž učení nekriticky přijal, a sám se stal členem. Přímo v lágru také podstoupil křest. Panu Janzikovi byla nabízena spolupráce s StB výměnou za zkrácení trestu. Tu odmítl, nicméně v roce 1957, když si odseděl polovinu trestu, byl na svobodu stejně propuštěn. Tvrdí, že v té chvíli se mu vlastně ani na svobodu nechtělo, neboť díky svědkům Jehovovým získal v lágru odpovědi na nejpalčivější životní otázky a k víře velmi přilnul. Jako svědek Jehovův to neměl jednoduché ani doma, nakonec však rodinné příslušníky o své víře buď přesvědčil, nebo si u nich alespoň vydobyl respekt. Po propuštění navázal na svou práci v lágru a pracoval na ražbě. Vzhledem ke svým předchozím zkušenostem se dostal na významná místa, kde mu na druhou stranu velké problémy dělala jeho minulost a náboženské přesvědčení. StB na něj činila psychický nátlak, sledovala jeho auto vždy, když jel do sboru v Budějovicích apod. Nakonec byl ještě v roce 1981 s několika ‚bratry‘ odsouzen na další dva roky za porušování zákona o dozoru nad církvemi.

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Příběhy 20. století