Chtěli jsme občanskou společnost, ne tvrdý kapitalismus, v němž vládnou peníze
Stáhnout obrázek
Alenka Huslarová, roz. Boguszaková, se narodila 2. září 1929 v Praze. Její otec Ing. František Boguszak byl geodet a pedagog na střední zeměměřičské škole a Vysokém učení technickém, maminka Františka byla učitelka, po narození dětí v domácnosti. Alenka vyrůstala s o dva roky starším bratrem Jiřím, pozdějším právníkem a pedagogem se specializací na Stát a právo. Boguszakovi bydleli v Dejvicích, kde otec působil od 20. let v armádě jako geodet, po okupaci v březnu 1939 byl převelen do zálohy, po únoru 1948 byl z armády propuštěn. Alenka od dětství toužila po povolání lékařky. Vystudovala gymnázium v Drtinově ulici na Smíchově, kde byla mimo jiné spolužačkou Milušky Havlůjové. V roce 1948 byla přijata na lékařskou fakultu, kde odolávala tlaku ze strany svých kolegů ke vstupu do KSČ. Ještě za studií se seznámila se svým budoucím mužem Mojmírem Huslarem, který později působil jako neurolog v leteckém zdravotnictví. V roce 1950 se vzali, o tři roky později se jim narodilo první dítě. Alenka Huslarová popisuje složitou situaci ohledně bytové nouze a pracovních umístěnek, kdy manželé museli žít každý u svých rodičů nebo v jiném městě, bytu se dočkali až po sedmi letech manželství. Alenka Huslarová se specializovala na tehdy rozvíjející se obor gastroenterologii, působila na poliklinice na Karlově náměstí, učila mediky, práce jí byla životním posláním. V roce 1968 odjela díky politickému uvolnění na pětitýdenní stáž na Interní klinice prof. Heinkela ve Stuttgartu. Stáž byla zaměřena na laparoskopii a biopsii jater, kterou poté zavedla a prováděla na gastroenterologickém oddělení na Karlově náměstí. V roce 1969 Huslarovi odmítli možnost emigrovat. V témže roce Mojmír Huslar vystoupil ze strany a odešel do civilu. Alenka se jakožto nestraník nesměla ucházet o vědeckou kandidaturu. Zahraniční stáže jí byly také zapovězeny. Huslarovi poslouchali Svobodnou Evropu, četli samizdat, ale v disentu se přímo nezapojovali. Listopadové události 1989 přivítali s velkými nadějemi, jejich syn se účastnil demonstrace na Albertově. Alenka pro Paměť národa vyprávěla také unikátní válečný příběh jejího manžela, který v patnácti letech odešel z Protektorátu, aby v zahraniční armádě bojoval za vlast.
