Albín Huschka

* 1938

  • „Jeden byl zaměstnaný ve Svitavách v továrně a ten se to dozvěděl, že je odsun, tak běžel celou cestu, celý uhnaný tam přilítl taky na to nádvoří tam. Tak ho zkontrolovali a on vytáhl nějakou průkazku a na tom byl hákový kříž, tak ho hned zmlátili, odstřelili ho, i psa odstřelili a zahrabali ho i se psem. A potom ta vrchní sestra z kláštera říkala tomu hlavnímu četníkovi Hnátovi: ‚Pane Hnáte, víte, koho jste zabil? Otce čtyř dětí, který byl úplně nevinný, žádný nacista to nebyl!‘“

  • Albín utíká s maminkou ze strachu z ruských vojáků „V tom lese byli ještě němečtí vojáci, honění jak zajíci, a vždycky se ptali: ‚Wo sind die Rusen? Kde jsou Rusové?‘ A tak jsme přišli k takové vilce na Vysokém poli a tam jsme se chtěli ubytovat, ale ten povídá: ‚Ne ne, my už máme všechno plný, už nikoho nebereme.‘ Tam už byly všechny ženský. Ale přece si dal říct a nechali nás tam. A najednou tam přišli Rusové a máma byla taková jak se říká šikovná a tak ti Rusové říkali: ‚My to tady ještě obejdeme a pak přijdeme a uděláme smaženici.‘ A máma povídá, žádná smaženice tady u vás nebude, čapla mě a zdrhli jsme. – ‚A kam jste šli? – Do toho lesa a tam jsme byli na takové budce, takové chatě a druhý den jsme přišli domů do Koclířova. A to už hořela ta jedna hospoda, kterou zapálili Rusové, protože jim nedali kořalku. A otec vykládal, že Rusové se střídali, jezdili sem a tam a jedni se u nás zastavili, kapitán byl vožralej, a ten na něj pořád: ‚Aj, ty Germán.‘ A jako že ho zastřelí, ale byla u toho nějaká Ruska a ta mu řekla: ‚Pachadí pro vodu. A už se nevracej!‘ Tak šel pro vodu a už se nevrátil. A ráno už byli ti Rusové pryč, protože zase jeli dál.“

  • „Protože normálně německá armáda ustupovala a v Koclířově byli taky. My byli na takovém místě, že zrovna vždycky tam bylo velitelství. Tak tam bylo zase to velitelství a to vám byla armáda, to vám řeknu - obsazená auta, pásová vozidla, celý Koclířov byl plný. Oni šli směrem na západ, na Plzeň, chtěli k Američanům. To už byl otec doma. V noci najednou dostali povel, že v Mohelnici jsou už Rusové a že už musí jít. A velitel se ptal: ‚Tak co, paní Huschková, jdete taky s námi?‘ A máma by bývala šla, ale otec řekl: ‚Ne, když už jsem tady, tak chci umřít tady. Když jsem přišel až sem.‘ Tak jsme zůstali. A pak jsme slyšeli, že druhý den, tady za Poličkou, celá ta armáda dostala výprask, protože nebyli připravení a partyzáni z lesa je tam pěkně probrali. Tak kdybychom tam bývali byli, tak jsme byli mezi nimi taky. Rusáci jezdili na tu Prahu, a tak se tam stavovali taky. A pak přišli Rusáci a máma mě čapla a šli jsme na Vysoké pole." – "A kde byl tatínek?" – "Tatínek zůstal doma. A právě my jsme utíkali kvůli tomu, že oni brali ženské mladé, staré, na nic se nekoukali.“

  • „Protože on byl v té německé armádě a to bylo povstání, tak házel granáty. Vždycky se mu to podařilo, ale jednou mu to bouchlo v ruce. Pak se probudil v nemocnici, kterou měli zabranou Poláci. A Poláci, oni jsou takoví svatí, že komu četli mši, ten tam už druhý den nebyl. Tak si otec lehl hlavou obráceně a oni v noci přišli a šli mu po krku, a on tam měl nohy. Tak on začal křičet, rozsvítili světlo a nikde nikdo nebyl. Protože oni mu četli mši, druhý den měl jít na operaci. No tak na tu operaci ho přivezli, a když už ležel na operačním stole, tak dovnitř vlítla bomba a všichni doktoři, co stáli kolem, byli mrtví. On jak ležel, tak jediný přežil. A tak vstal a šel pryč z nemocnice. Cestou narazil na chalupu, ze které vyšli dva esesáci a říkali: ‚Zas nějakej svinskej Polák, zaveď ho za roh!‘ A otec celý od krve jim řekl: ‚Já vám dám svinskýho Poláka!‘ Oni koukali jak jojové, že umí německy a odvedli ho k veliteli a ten ho z toho všeho dostal ven. A tak se otec dostal domů.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polička, 02.10.2020

    (audio)
    délka: 01:23:16
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jednoho dne byli všichni pryč

Základní vojenskou službu absolvoval Albín Huschka v Terezíně
Základní vojenskou službu absolvoval Albín Huschka v Terezíně
zdroj: archiv pamětníka

Albín Huschka se narodil 12. dubna 1938 v Ketzelsdorfu (Koclířově) ve smíšené rodině, otec byl Němec a maminka měla česko-rakouský původ. Oba se vyučili v oboru holič-kadeřník a tato živnost je ve velké vesnici, jakou Ketzelsdorf před válkou byl, slušně živila. Otec Albín musel za války na frontu, vrátil se se zraněním, které utrpěl během Varšavského povstání. Po válce jejich rodina nemusela do odsunu, protože matka neměla německý původ. Zůstat mohli i prarodiče z otcovy strany, neboť babička byla v širokém okolí jedinou porodní bábou. Albín mluvil jenom německy, po válce ho jako Němce nepřijali do školy. Do první třídy nastoupil až jako osmiletý. Z Ketzelsdorfu se stal Koclířov a získal nové obyvatele, nejprve české hospodáře a později také řecké uprchlíky a reemigranty z Volyně. Albín se vyučil a později pracoval jako automechanik. Oženil se s Annou Tasovou z Koclířova, Němkou, jejíž rodina také nebyla vysídlena. Narodily se jim dvě dcery. Huschkovi udržovali kontakty s příbuznými v Německu a Rakousku, a když je československé úřady pustily, tak za nimi i jezdili. Stejně tak byli u nich v Koclířově vítáni Němci, kteří směli svůj rodný kraj navštívit až mnoho let po vysídlení. Albín Huschka opustil Koclířov až v 82 letech, kdy už neměl sílu starat se o rodný dům. S manželkou se v prosinci 2020 přestěhovali do Svitav do domu s pečovatelskou službou.