MgA. Jiří Hrdina

* 1963

  • „Stála tam hospoda, která se jmenovala U Vraha. Chodili jsme tam vždy, když nám skončila směna. Zavíralo se myslím kolem jedenácté, takže když člověk přišel po odpolední, stihl ještě těch svých několik kousků kopnout a odjet sběrným autobusem domů. Dělaly to tak i ženy. Jednou jsem na vlastní oči viděl, jak se název U Vraha stal opravdu funkčním. Třetí strojník, který pode mnou tenkrát pracoval, byl mladý kluk a Rom. Zatímco byl jeho kamarád ve výkonu trestu, měl poměr s jeho manželkou. Jednoho dne jsme seděli společně v hospodě, a najednou se objevil ten dotyčný manžel, kterého zrovna pustili. Přisedl si a pil s námi. Po chvíli poodešel, vytáhl z kabátu kuchyňský nůž a toho druhého chudáka na místě zabil.“

  • „Po roce 1948 se vyrojili lidé, kteří se rozhodli, že na změně poměrů vydělají. V Ostravě existoval jistý kominický učeň Pěnička, který vyvlastňoval ostravské fotografické ateliéry. Dělal to tím způsobem, že mu toho majetku zůstala velká spousta doma. V následujících třiceti letech pak všechny ty věci, které ukradl, rozprodával na Setkáních fotografů.“

  • „Poláci z příhraničních oblastí směrem k Rybniku a ke Katovicím sem jezdili pracovat. Polsko bylo tehdy průmyslově chudší i s ohledem na to, co se tam dalo koupit. Jedním z nedostatkových artiklů byly stavebniny. Spousta polských dělníků tehdy pracovala i u Vítkovických staveb. Fungovali tam vedoucí, kteří tomu všemu šéfovali, nepracovali a měli z toho své výhody. Autobusy, které se vracely přes přísně střeženou hranici, byly plné obkladaček, van a pytlů s cementem. Celníci do nich vždy pouze nahlédli, dostali to, co dostat měli, a stavebniny volně přejížděly tam a zpátky.“

  • „Někdy po 17. listopadu jsem byl něco množit v té místnosti, kde jsme to dělali, a při té příležitosti jsem tam omylem přibral nějaké cizí papíry. Když jsem je později zkoumal, tak jsem zjistil, že jde o provolání, které ve Vítkovických stavbách někdo vyráběl. Zřejmě to byl někdo ze stranického výboru. Bylo v nich uvedeno, že žádáme co nejtvrdší postup s nasazením Lidových milicí, klid na práci a další podobné věci. Stalo se to ještě v době před generální stávkou, ale první relativně objektivní ohlasy už začaly vycházet třeba v Lidové demokracii. Vydávala to tenkrát Československá strana lidová, a tak se tam objevovaly články trochu jiného ražení než ty, které vycházely v Rudém právu. Rozhodl jsem se tedy, že jim do redakce rovnou z práce zavolám a že jim to pošlu. Byla to asi první chvíle, kdy jsem se setkal s odposloucháváním telefonů. Člověk o tom někdy slyšel, ale nikdy ho nenapadlo, že se to děje právě jemu. Snad to netrvalo ani dvě hodiny, a objevili se chlápci s plackami ze Státní bezpečnosti. Celou věc vyšetřovali a chtěli vědět, jak se to stalo, a podobně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 25.05.2019

    (audio)
    délka: 02:34:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
  • 2

    Ostrava, 09.08.2019

    (audio)
    délka: 02:12:48
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Na periferii se nezměnilo vůbec nic

Jiří Hrdina se narodil 9. července 1963 v Rýmařově. Jeho tatínek působil v městečku Břidličná na úřednické pozici v tamních kovohutích, kde našel práci i s cejchem vysokoškoláka vyhozeného z politických důvodů. Rodina se na přelomu 60.-70. let odstěhovala do Ostravy. Jiřímu byl odepřen vstup do pionýrské organizace, ze Socialistického svazu mládeže byl naopak velmi rychle vyhozen. Během studií na střední ekonomické škole začal fotografovat. Několik let pracoval v Koksovně Jan Šverma, aby se později přesunul do podniku Vítkovických staveb. V polovině 80. let se seznámil s fotografem Františkem Řezníčkem, podílel se na vydávání samizdatu Cestovatel a poznal další osobnosti kolem vznikajícího Ostravského fotoklubu. Po sametové revoluci působil v tamním Občanském fóru a stal se na jedno volební období radním Mariánských Hor. Koncem 90. let vystudoval Institut tvůrčí fotografie na Slezské univerzitě v Opavě. Dnes učí na ostravské střední umělecké škole a dlouhodobě se věnuje historickému průzkumu ostravských fotoateliérů.