Přemysl Hořejší

* 1935  

  • „Tak jsem se tam večer vypravil. Hájovna zabedněná, já jsem si říkal: No, co se tu děje? Tak jsem tam zabouchal, přišel hajný otevřít, já jsem říkal: ‚Co je, co se tu děje? Vždycky si tu měl všechno otevřeno.‘ On povídá: ‚Člověče, ani se neptej, to uvidíš.‘ No, tak jsem tam přišel. A ta jeho manželka, to byla vlastně dcera Gottwalda, opilá hrozně, ale co jsem tam slyšel za nadávky na ty Rusáky, na Sověty, od toho Stalina, on [Gottwald] umřel za tři týdny po Stalinovi. Tam vykřikovala: jak mu napíchali syfilis… on na ten syfilis zemřel Gottwald. ‚Člověče, já jsem to musel zabednit všechno, kdyby to někdo šel a slyšel mě,‘ protože to bylo ještě za hlubokýho komunismu, ‚tak si budou myslet, že tu mám nějaké imperialisty.‘ On musel být tenkrát komunista, musel být prověřený, jinak tu funkci hajného nemohl dělat. Hrozný to bylo. No, ale já jsem se tam potom s ním [generálem Čepičkou] dal do řeči, já jsem říkal: ‚Heleďte, ale když máte takovéhle názory, proč, vždyť já vím, že pocházíte z dobré rodiny právníků v Praze.‘ On říkal: ‚No, já jsem se dostal s tchánem do Moskvy, ale tam jste nesměl říct ne. Jak jste se proti něčemu postavil, tak druhý den už jste hovno měli. Tam se nikdo s nikým nepáral za toho Stalina.‘“

  • „Zabrali státní statky. Otec tam dělal ještě asi rok správce a potom měl úraz, zapíchl si hřebík do ramene a dostal kožní rakovinu, propustili ho a museli se vystěhovat… Krušná záležitost na tom byla ta, že když se vrátil z nemocnice, jezdil na ozařování, tak ho ještě obvinili, že se nesplnily dodávky. A když se vrátil ze špitálu, tak tu na něj čekal příslušník SNB a exportoval ho do vězení.“

  • „Pak přišel 68. rok a prověrky, takže mi zakázali učit a pracovat s mládeží, tak jsem dělal nějaký čas u okresních vodovodů a kanalizací, kopáče a takovýhle věci. No, a pak jsem začal dělat v zemědělském družstvu tady v Třeboníně a tam jsem dělal zootechnika. Tam pak vyměnili předsedu, který měl proti tomu zase nějaký připomínky, tak jsem sháněl další místo. Sice ne ve školství, to mě ani nenapadlo, ale protože jsem byl už dva měsíce nezaměstnaný, a to nešlo, že jo, takže potom paní na pracovním úřadě, kam jsem docházel každý týden… To bylo totiž nebezpečný, to byl přestupek tenkrát, nikdo nesměl být nezaměstnaný. Tak jsem tam chodil a ona mi řekla, heleďte, tamhle je telefonické učiliště v Rožmberku, zeptejte se tam. Tam pořád někoho shání, vždyť vy jste učil. Oni tu anabázi moji neznali, tak jsem tam šel a on řekl: Ano, dobře, ale já jsem toho ředitele upozornil, jakou mám anamnézu, a on řekl: Když nebudete dělat agitaci, tak sem můžete nastoupit, protože my jsme učiliště, které spadá pod Prahu, nespadá pod okres.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Chlum u Křemže, 06.04.2018

    (audio)
    délka: 01:37:25
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Vždycky jsem chtěl být svobodný člověk

Pamětník Přemysl Hořejší
Pamětník Přemysl Hořejší
zdroj: Gymnázium Český Krumlov

Přemysl Hořejší se narodil roku 1935 na rodinném statku v Chlumu u Křemže. Kvůli matčině německému jménu musel chodit do německé školy. Za války zažil 15. březen 1939, kdy u nich přespávali němečtí vojáci a jejich koně. Otcův plán odstěhovat se a hospodařit v Argentině nakonec nevyšel, a tak hospodařili na rodinném statku do roku 1949, kdy byli Přemyslovi rodiče označeni za kulaky, statek jim byl zabaven a otec odveden do vězení. Jako syn kulaka měl Přemysl velké problémy se studiem. Nakonec se mu ovšem podařilo externě vystudovat zemědělský obor a pracoval jako zootechnik, jezdec, trenér a chovatel koní a také vyučoval zemědělskou praxi na několika školách. Po roce 1968 přišel o zaměstnání, pracoval jako kopáč, odečítal vodoměry a věnoval se koním. O rodinný statek se po roce 1989 soudil devět let. Ač dodnes není restituce zcela vyrovnána, nakonec se na statek odstěhoval a hospodaří zde dodnes.