Bohuslav Holý

„Nevím, nakolik to bylo věcí dramaturgie, tam určitě někdo zasahoval. Oni proto měli ty kulturbeobachtři, dohlížitelé, takový zvláštní terminus technikus – poťouchlost. Že prostě je tam schovaný nějaký vzdor, což my jsme samozřejmě zatím hledali a snažili jsme se to vypíchnout. Když se dělala Balada z hadrů Osvobozeného divadla, tak pro nás bylo úžasný, že jsme na jevišti sdělovali: ‚Místo chleba žvýkáme hesla.‘ Vždycky tam bylo něco, co pro nás znamenalo vzdor. Cenzoři za tím hledali ty poťouchlosti a snažili se to vytlačit. Ale nevzpomínám si, že by k něčemu došlo třeba během zkoušení. Protože režiséři byli naladění jako my. Já nepamatuju, že by tam někdy přišel režisér, který by byl opravdu komunista. V tomhle byla ta Alfa bezvadná, proto jsem tam byl tak šťastný a jsem dodnes.“

„Taková vzpomínka. V roce 1969 se hrál hokej, koukali jsme na to v televizi a Československo porazilo Rusy na mistrovství světa. A tenkrát byla ve znaku husitská pavéza a rudá hvězda a někteří hokejisti měli tu hvězdu na dresu přelepenou. Na protest. My jsme ty Rusy porazili. A tenkrát byly velké bouře v Praze. Byl rozmlácený Aeroflot. My jsme večer dokoukali hokej a šli jsme do ulic tady v Plzni. Byl to velký průvod. Šli jsme ze Slovan na náměstí Republiky. A pomalu přibývali další lidi. A křičeli různý hesla jako třeba: ‚To Rusové čumí, co ti Češi umí‘. A pak už to končilo, jak jsme se blížili k náměstí, třeba tím, že se křičelo: ‚Ať chcípne Rus‘. Mělo to docela drsný vývoj. Okolí bylo velmi krutě naladěno proti okupaci a okupantům. Tak jsem to tehdy vnímal. Co nastalo potom, doba čistek a prověrek, to bylo velký zklamání.“