Jiří Holík

* 1944  

  • „My jsme byli s Duklou v západním Německu. Někdo si tam koupil tranzisťák, ráno to pustil a najednou jsme slyšeli, že je Československo okupované, že jsou tady Rusáci. Zůstali jsme z toho štajf, vyvalení. Byli jsme u Mnichova, ve Füssenu. Odtud jsme přejížděli do Švýcarska, do Davosu. Tam byl manifestační průvod proti okupaci Československa, v kterém jsme šli. Neštěstí. A teď: vrátíme se, nebo zůstaneme venku? To bylo pro nás dilema. Ale někteří kluci byli ženatí, měli děti, já jsem měl před svatbou, v roce 1969 jsem se ženil. Seděli jsme před hranicemi na kládách a rozhodovali se, jestli pojedeme domů, nebo nepojedeme. Všichni jsme přijeli.“

  • „Když jsem pomalu končil kariéru, tak vždy když nás pozvali na Hrad, jsme chodili za Husákem a za předsedou vlády Štrougalem. S ním se dalo mluvit, byl velký fanda sportu. My jsme jim říkali: ‚My bysme potřebovali, kdybyste nás pustili ven, abysme si vydělali nějaké peníze.‘ Dodnes si to pamatuji: byli jsme na Hradě, ve Španělském sále, a byli jsme už trochu lízlí, oslavovali jsme. Říkali jsme to prezidentu Husákovi a on povídá: ‚Súdruhovia, my sa o vás postaráme.‘ To bylo celé. Ale potom, když už nás nepotřebovalo národní mužstvo, nás pustili ven. Já jsem pak byl dva roky v západním Německu a hrál jsem i v Rakousku.“

  • „Hokej – to bylo jen porazit Rusáky. To v tom národě bylo. To dnes už není, dnes už jsou tam i jiné mančafty. Tenkrát porazit Rusáky – a mohli jsme prohrát s kýmkoli. Takže jsme na ně byli vybroušení a oni byli trošku zaražení. Na druhou stranu musím říct, že sborná, jak se jim říkalo, to byli parádní hokejisté, vynikající. Ani Kanaďani nebyli tak dobří, jako byli v té době Rusáci. Dnes už Rusáci nejsou takoví jako dříve, tehdy byli vynikající. A my na ně byli nabroušení za to, co se tady dělo. Měli jsme dokonce psychologa, který nás vracel do normálního stavu, protože jsme byli až přemotivovaní. A Rusáci se báli porážky. Nám se podařilo je dvakrát porazit (na mistrovství světa 1969 – pozn. ed.). Už si nepamatuji výsledky. Ale pamatuji si, že jsme přiletěli (do Prahy). Letiště bylo plné lidí: ‚Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to!‘ Dvakrát jsme je porazili – v pátek a v další pátek. Byla obrovská euforie. Pak mi táta volal: ‚Člověče, oni chtějí, abych byl starosta.‘ V ulici, kde rodiče bydleli, šel průvod a fandové křičeli: ‚Holík na radnici!‘“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 21.06.2017

    (audio)
    délka: 01:49:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
  • 5

    Praha, 23.03.2017

    (audio)
    délka: 01:39:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
  • 6

    DDM Jihlava, 21.03.2016

    (audio)
    délka: 01:13:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nevadí, že není zlato, ty dva pátky stály za to!

Dobový portrét
Dobový portrét
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Holík se narodil 9. července 1944 v Havlíčkově Brodě. Pocházel z řeznického rodu, řemeslu se věnoval jeho otec, strýc i dědeček. Rodinná tradice však skončila, když bylo otci řeznictví v roce 1950 znárodněno. Novou doménou Holíkových se stal sport, především hokej. Špičkovým hokejistou se stal Jiří, jeho starší bratr Jaroslav (1942-2015) a později také synovec Robert Holík. Neteř Andrea Holíková se zase na vrcholové úrovni věnovala tenisu. Pamětník vystudoval jedenáctiletou střední školu a později také pedagogickou fakultu (aprobace tělocvik - zeměpis). První hokejový úspěch slavil již v roce 1961, kdy jako dorostenec vyhrál s hokejovým klubem Jiskra Havlíčkův Brod přebor republiky. Jako dospělý působil krátce v pražské Spartě a poté dlouhá léta v klubu Dukla Jihlava, kde hrál po boku svého bratra. V devatenácti letech byl přijat do národního týmu, kde odehrál rekordních 319 zápasů a nastřílel 132 gólů. Získal čtyři medaile ze zimních olympijských her a jedenáct medailí z mistrovství světa, z toho třikrát zlatou (1972, 1976 a 1977). Účastnil se i mistrovství světa v ledním hokeji 1969, které následovalo po sovětské okupaci Československa a na němž československý tým dvakrát porazil sovětské hokejisty, za což se ve vlasti dočkal velkého uznání a slávy. Po ukončení angažmá v československé reprezentaci hrál Jiří Holík hokej v Německu a Rakousku. Poté učil na ZŠ Seifertova v Jihlavě a trénoval děti hokej. Nyní je v důchodu, věnuje se především rodině a hraje rekreačně golf.