Stáhnout obrázek
Hana Hentschelová se narodila 21. července 1948 ve Zborovicích u Kroměříže. Když jí byly asi čtyři roky, její matku uvěznili za výrok: „Komunisti jsou svině!“ Po dvou týdnech ji pustili, zpívala prý sokolské písně a báli se jejího vlivu na ostatní vězeňkyně. Z dětství si Hana Hentschelová pamatuje i „pány v dlouhých kožených kabátech“, příslušníky státní tajné policie, kteří k nim přijeli a zjišťovali původ stavebního materiálu. Do pohraničí pamětnice přišla v roce 1974. Přímo do Liščí, rodiště manžela, Němce Wernera Hentschela (https://www.pametnaroda.cz/cs/hentschel-werner-1945), se nastěhovala v osmdesátých letech. Seznámili se na lesnické fakultě a příliš pracovních příležitostí jinde nebylo. Do Německa jezdili běžně přes hraniční přechod ve Varnsdorfu, dráty na hranicích už nebyly. Za socialismu museli pokaždé vyplnit do formuláře všechno, co vezli. Jednou pamětnice zapomněla na snubní prstýnek, což vyvolalo průtahy. S německými přáteli se scházeli v blízkosti hranic bez potíží. Otevření v devadesátých letech velmi vítala, mohli volně cestovat i nakupovat a především do pohraničí vstoupila jiná kultura. Například v nemocnicích – lékaři jeli na zkušenou do Německa a po návratu se v nemocnicích začali chovat s daleko větším respektem k pacientům i sestrám. Devadesátá léta přinesla i potíže v podobě převaděčů. Wernerovi vídali v pozdních večerních hodinách dodávky a mnozí z běženců se v často zoufalém stavu potulovali v okolí. Hana Hentschelová měla strach z přepadení. Ihned po otevření hranic se přišli podívat i odsunutí Němci na své rodné domy, ale většinou našli jen ruiny. Obec Lipová s nimi nenavázala kontakt. Každoroční sraz rodáků organizovali lidé z Drážďan, první ročníky navštívilo hodně lidí, ale z Lipové jich přišlo minimum. V roce 2025 se účastnilo setkání třicet pět lidí a pamětnice byla jediná Češka. Hentschelovi zaznamenali malý zájem okolí o sbližování se se sousedy za hranicí, ale i tak se hodně zvýšil pohyb v okolí. Jezdí sem množství německých turistů na výšlapy a určitě vznikla i nová přátelství. V místě pamětnice postrádá větší obchod s potravinami a odbornou lékařskou péči, některé specializace nejsou dostupné ani v Rumburku či Varnsdorfu. Také veřejná hromadná doprava byla značně zredukována. V době natáčení byli manželé Hentschelovi jedinými trvale žijícími obyvateli Liščí.
