Jiří Hampl

* 1929  

  • „Já musel na strojní fakultu, protože otec myslel, že převezmu fabriku. Můj bratr dělal ekonomii, že povedeme fabriku spolu. Byla postavená tak, že se dalo vestavět patro na lehčí provoz. Plánoval, jenomže fabriku mu nejdříve sebrali. Dokonce ho zavřeli. A nakonec tu fabriku zbourali. Takže jsem tohle všechno zažil. Otec byl nějaký čas zavřený, obviněný, ale nic mu neprokázali, protože nic neprovedl. Tak ho propustili. Takže já jsem si zažil dost už v tomto směru.“

  • „V Lidicích, říkala Marie, jednou byla sama. A že ji tam napadlo udělat osmdesát dva dětí, které byly společně popravené. Že by symbolizovaly těch deset, odhaduje se až dvanáct milionů dětí, které zahynuly za druhé světové války všude. To mělo být za všechny děti světa tady ve středu Evropy. Ti, kteří to pomlouvali, říkali, že je to nesmysl. Ale nikdo se nepřijel podívat. My to dělali a byli jsme ignorováni už proto, že ti národní umělci a zasloužilí umělci byli proti tomu, protože by to bývalo slavné dílo. Ale ostatní pro to byli. I ten Štrougal říkal, že proč ne, ať to tam je.“

  • „Tak nás pozvali na ministerstvo. Co s tím, že to nemůžeme do Lidic nutit. Byl tam tehdy sochař Svoboda za výtvarníky. Říkal, že to nejde. Takže to odkoupí nehotové a dají to do středočeské galerie v Nelahozevsi. Že to koupí a máme určit cenu. Tak jsme byli na komisi v Mánesu. My tam šli, ne abychom to prodali za dva miliony. Prodejte rozpracované dílo. Nějaký filozof řekl, že sen se neprodává. Tak jsem říkal, že ne. Ale na komisi jsme šli, protože jsme mysleli, že někdo řekne: Ono by to mělo být v Lidicích. No jo, jenže to jsme se dozvěděli později, že Müller řekl každému členu komise, že jestli s tím bude souhlasit, bude mít potíže. No, to šlo výtvarníkům o chleba. To byla komise sochařů s architektem. No, tak samozřejmě to zabalili. A že to odkoupí, že to odvezou nehotové. My říkali, že to musíme dokončit. A za těchto okolností Marie zemřela. To bylo drama.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 24.06.2016

    (audio)
    délka: 01:18:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Pomník jsem musel dokončit kvůli zavražděným dětem i kvůli mé Marii

Jiří Hampl, 2016
Jiří Hampl, 2016
zdroj: autoři natáčení

Jiří Hampl se narodil 10. září 1929 v Praze. Je synem majitele firmy na stavební kování Stako. Při znárodňování soukromého majetku po roce 1948 o ni rodina přišla. Vystudoval strojní fakultu ČVUT. V roce 1960 dokončil výtvarnou školu a začal se živit jako sochař, malíř a designér. Pracoval společně s manželkou sochařkou Marií Uchytilovou. Jejich životním dílem se stalo sousoší na památku dětských obětí druhé světové války, které se rozhodli umístit v obci Lidice. Na pomníku, který tvoří osmdesát dva dětských soch, začali pracovat v roce 1975. Jejich práce se setkala s nepochopením, komunističtí představitelé si nepřáli, aby pomník vznikl. Marie Uchytilová byla situací tak vyčerpána, že zemřela na infarkt. Stalo se to 16. listopadu 1989, den před vypuknutím revoluce, která svrhla komunistický režim. Jiří Hampl se rozhodl, že její práci dokončí. Další roky na ni sháněl peníze, pomník se podařilo dokončit v roce 2000. Jiří Hampl ho bez nároku na odměnu věnoval Lidicím. Památník se poté stal známým po celém světě.