Ondřej Halama

* 1956  

  • „Tak jsem to zkusil na teologii. Ne, že bych primárně chtěl, ale teologie byla škola, kde se říkalo, když už se někdo hlásí na teologii, tak už je pro ten režim stejně ztracený, on už ví, že z něj svého příznivce mít nebude. A ty teologické fakulty tehdy nespadaly pod ministerstvo školství, ale pod ministerstvo kultury, přiřadili je. Což byla, mohla být svým způsobem, výhoda, protože už o tom nerozhodovala ta mašinerie školská, ale ministerstvo kultury. No, a ještě když se jednalo o syna faráře, tak to ministerstvo kultury si mohlo říct: ,Otec je ztracen, tak syn je ztracen, tak ať si to jde taky studovat. Stejně brzy ty církve vyhynou.‘ Měli takovou představu tehdy. Takže jsem udělal zkoušky, a nebyl jsem napoprvé přijat. Nevím taky, co za tím bylo, těch studentů tam nebylo mnoho, ale nebyl jsem přijat.“

  • „Já jsem na to řekl: ,Tak ale já své občanské výsady, svého občanského práva, nevyužiji a volit nepůjdu.‘ A netušil jsem, co takovýto postoj na vojně způsobí. V civilu tam prostě člověk nepřijde, oni si ho tam zaznamenají, že nepřišel, a kdyby to byl člověk na nějakém významnějším místě, no, tak spustí po nějaké rovině, že se mu začnou vozit po zádech. Když to byl nějaký člověk, co byl třeba dělník, na němž si nic nevzali, no, tak si na něm asi nic nevzali. No, ale teď se to prostě rozjelo. Začali mě vyslýchat ze všech věcí a začali se mě ptát na vojnu a na střílení a na všechno. A samozřejmě dostali ze mě ty názory, které já jsem měl, že vojna je mi vysoce nepříjemná, že si nedovedu představit, že bych po někom střílel, že bych použil zbraň proti člověku. ,Co byste teda dělal?‘ Tak jsem odpověděl: ,Nevím, střílel bych do vzduchu, nestřílel bych do lidí.‘ A všechno to směřovalo k tomu, že mě potřebovali dotlačit do situace, abych, když už jsem se vnitřně srovnal s tím, že na tu vojnu půjdu, aby se mě mohli zbavit. A v předvečer voleb přijelo do Kutné Hory zamřížované auto, anton policejní, a odvezlo mě do vazební věznice na Pankrác. To znamená, tím jsem byl přeřazen nebo vyřazen z toho stavu toho pluku nebo co to bylo v Kutné Hoře a ten pluk v Kutné Hoře stoprocentně odvolil.“

  • „On byl fakt takový dobrý otcovský typ tehdy, a tak mi tohleto všechno vykládal a říkal mi: ,Podívej se, já jsem schopen, když jako by řekneš, že seš připraven přísahu složit, tak tě z toho dostanu. Dostaneš nějakou podmínku a pustí tě ven a zase tě pak povolají na vojnu nebo jak to bude.‘ Tohle to nevím. Tak jsem nakonec, dneska to vidím nebo i tehdy jsem to bral jako takovej slabošskej postoj, že jsem prostě v nějaký zásadě, mně to přišlo, jako kdyby ten Jan Hus ve chvíli, kdy ho měli upálit, prostě řekl: ,Víte co, tak já to beru zpátky.‘ Protože to bylo jako neskutečně nefér, protože i když mě odvezli z tý Kutný Hory a první můj rozhovor s tím prokurátorem... prokurátor je žalobce, státní žalobce, tak první jeho otázka byla: ,Prosím vás pěkně, proč nechcete jít k volbám?‘ To bylo jasný, že je to celé udělané tak, aby se mě tam zbavili, protože jsem nechtěl jít k volbám.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    dům pamětníka- Turnov, 11.12.2017

    (audio)
    délka: 41:53
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byla to kafkárna

Ondřej Halama
Ondřej Halama
zdroj: Archiv - Pamět národa

Ondřej Halama se narodil 8. dubna 1956 v Praze, ale vyrůstal v Mladé Boleslavi. Jeho otec byl evangelickým knězem a rodina se pohybovala v komunitě okolo evangelického faráře Alfréda Kocába. Chtěl studovat pedagogickou fakultu, ale věděl, že mu to nebude umožněno, a tak se pokoušel dostat na teologii, ale ani tam nebyl ke studiu připuštěn. V roce 1976 musel pamětník odejít na vojnu. Zde odmítl jít manifestačně volit a kvůli tomu byl odvezen do vazby, aby nekazil reputaci svému pluku. Ve vazební věznici ho hájil Otakar Motejl. Nakonec byl Ondřej Halama propuštěn na podmínku. Po absolvování vojny pracoval v Automobilových závodech a v 80. letech byl přijat ke studiu teologie. Poté působil jako evangelický farář. Po roce 1989 mohl dostudovat i učitelství a dnes vyučuje na gymnáziu v Turnově.