Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Hana Gruberová (* 1945)

Pamatuji ještě jednotřídku na Grúni

  • narodila se 23. července 1945 v Ostravě

  • otec Adolf Sehnal byl úspěšný hoteliér, zemřel v roce 1946

  • s matkou Marií Orálkovou žily do roku 1953 v Beskydech na Grúni

  • matka vedla hotel Švarná Hanka

  • na Grúni Hanka dva roky navštěvovala jednotřídku

  • od roku 1953 bydlí v Brně

  • vystudovala střední ekonomickou školu

  • pracovala v administrativě a později v bance jako ekonomka

Zůstaly jsme s maminkou samy

Hana Gruberová, roz. Antonínová, se narodila 23. července 1945 v Ostravě Marii Orálkové a Adolfu Sehnalovi. Marie byla v té době rozvedená a dcera Hanka dle tehdejších zákonů dostala rodné příjmení matky. Hanka svého otce nepamatuje, protože zemřel nedlouho po jejím narození, v roce 1946. Adolf Sehnal byl úspěšný hoteliér, který vlastnil několik luxusních hotelů, mimo jiné také hotel Švarná Hanka v Beskydech na Grúni, který Hanina matka Marie vedla a kde s dcerkou žila do jejích osmi let.

Grúň je osada na horském hřebeni Moravských Beskyd mezi Starými Hamry a Bílým křížem a nejvíce lidí zde žilo za okupace. Ještě v roce 1945 zde chodilo do dvou školních budov na 150 dětí ze 76 chalup v Grúni a okolních osad. Po válce se velká část obyvatel odstěhovala do vysídlených Sudet.

Na Grúni pobíhali partyzáni i banderovci

Hanka se narodila těsně po válce, kdy v Beskydech nebylo zrovna bezpečno a maminka tam neměla snadný život ani za války.

„Já si na to samozřejmě nevzpomínám, byla jsem ještě malinká, ale maminka mi povídala, jak to tam všechno probíhalo. Na těch horách, kde jsme byli v podstatě na samotě, nejdříve hlídali Němci, potom tam začali běhat partyzáni, takže maminka měla na té chatě neustále prohlídky, jestli tam neschovává partyzány. Potom tam byli Rusové a nakonec tam ještě přebíhali z Polska banderovci, kteří se chtěli dostat do Rakouska a do Německa,“ vypráví Hanka Gruberová.

Jednotřídka na Grúni

V roce 1951 začala chodit do místní jednotřídní školy nazvané po spisovateli Petru Bezručovi, který často pobýval na chatě Švarná Hanka a věnoval tomuto místu sbírku básní „Písně z Grúně“.

„Na Grúni byla jednotřídní škola, kam chodily všechny místní děti od první do páté třídy. Z každého ročníku jich tam bylo pár. Některé při vyučování musely číst, některé psaly, některé počítaly, takže to tam bylo nadrobené,“ vypráví Hanka, která si dobře vzpomíná na paní učitelku Charbulákovou, která byla manželkou majitele tamní horské chaty.

Hanka bydlela s maminkou na samotě, nejbližší dům byl půl kilometru daleko a kamarády si tedy nemohla moc vybírat. „Bylo tam pět kluků, mých vrstevníků, tak s těmi jsem se trochu přátelila, a pak jedna holka, o osm let starší, a s tou jsem chodila pást krávy. Ta mi vykládala věci, které bych jako dítě z první třídy ani nemusela znát. Mimo jiné mě učila kouřit,“ vypráví pamětnice.

Život jsem prožila v Brně

V roce 1953 se Marie přestěhovala s osmiletou Hankou do Brna, kde žil zbytek rodiny. Téhož roku se jí narodila dcera Ilonka, která zemřela krátce po porodu, další rok se jí narodila dcera Eva. Hana vystudovala střední ekonomickou školu a na umístěnku nastoupila do Strojírenského závodu. Většinu svého života pracovala na generálním ředitelství v oboru strojírenství a později v bance jako ekonomka. V roce 1967 se vdala a narodily se jí dvě děti. S rodinou prožila život v Brně a v době natáčení (2017) jí bylo 72 let.

 

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Soutěž Příběhy 20. století

  • Příbeh pamětníka v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století (Ondřej Soukup, upravila Petra Verzichová)