Stanislav Groh

* 1946

  • „O Emilovi se říkalo, že měl strašně rád pivo. Já jsem o něm slyšel nekonečně příběhů od kamarádů, kteří ho znali. Já říkám: ,Nazdar Emile, my se známe, já jsem jezdil na tvoje závody v Brandýse.' On říkal: ,Co jsi? Jsi emigrant? Mám zakázáno se s nimi stýkat.' Já jsem říkal: ,Emile, neboj se, v neděli bouchám v Rozvadově na bránu, aby mě pustili zpátky. Já tam mám děti. Koukej, mně dali tyhle poukázky, pojď si dát pivo!' Takový papírový čtvereček a bylo na něm napsáno ,ein Bier'. Dali jsme si spolu pivo a pořadatelé ho zase volali na jeviště. On vyprávěl, uměl strašně dobře německy, povídku Zwei Zitronen.“

  • „Přišla mi obsílka, že se mám dostavit k odvodu, tam se chodilo rok před vojnou. Procházel jsem kolem stolů, kde seděli jednotliví důstojníci nebo lékařské kontroly. Měl jsem na sobě červené trenky, jinak celý nahatý. Všude bez problémů, ještě jsem říkal: ,Atletičtí funkcionáři mi říkali, že vyjednali, že půjdu do Rudé hvězdy.' Přišel jsem k politickému a on to byl nějaký major Haďáry, vyskytoval se tady a mluvil česko-slovensky-maďarsky. A on říkal: ,Groh Stanislav, mám to tady na vás ošklivé, ty posudky, táta měl dvacet hektarů.' Já říkám: ,Mám vyjednané, že půjdu do armádního sportovního družstva, funkcionáři to zařídili.' ,Po politické stránce to nepřipadá v úvahu. Přidělili jsme vás do Milovic k tankistům a velitel tanku si vás po politické stránce pohlídá. Odchod!' Ještě mi četl posudek z obce Štikova, kde jsem vůbec nebydlel. Bylo to psané starou češtinou, musel to psát nějaký starý dědek sedlák. Bylo tam, kolik měl můj táta korců, neříkal hektary, ale korce, a jiné staré názvy. Poprvé v životě jsem slyšel, kolik jsme měli krav, kolik jsme měli koňů a všeho.“

  • „Přišel domů ze schůze a brečel. Nakonec se mu před kolektivizací podařilo jednoho koně prodat a zůstala nám chovná klisna Minda. Přišel první rozkaz, že se musely odvést krávy do kravína, ale komunisti ten kravín nepostavili. Byl tam továrník Schnabel, Žid, a on utekl za Hitlera do Anglie. Když se pak vrátil, už ho k ničemu nepustili. A on měl taky zemědělské hospodářství na kraji Nové Paky, kde bylo místo pro asi třicet kusů dobytka. Tam odvedli naše krávy. Koně Mindu táta nesměl mít doma, aby s ním třeba nepodnikal. V Nové Pace je slavný pivovar, kde byly zachovalé stáje ve velice dobrém stavu. Pivovary měly kdysi své pivovarské koně, se kterými rozvážely pivo po hospodách. V padesátých letech je nahradily nákladními auty. Tam byla ustájená naše klisna, možná, že tam byly ještě koně, které sebrali jiným sedlákům. Můj táta, jak měl toho koně rád, si to zařídil v JZD, které pak přešlo do statku, že si chodil svého koně hlídat, protože k němu měl vztah. Chodil tam dvakrát denně a pečoval o něho.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vrchlabí, 01.03.2023

    (audio)
    délka: 03:05:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jako syn kulaka nesměl studovat. KSČ mu uškodila i ve sportu

Stanislav Groh při závodě 15. února 1976. Šlo o první závod po návratu z nemocnice, kde se léčil se zánětem plic
Stanislav Groh při závodě 15. února 1976. Šlo o první závod po návratu z nemocnice, kde se léčil se zánětem plic
zdroj: Archiv pamětníka

Stanislav Groh se narodil 14. února 1946 ve Štikově u Nové Paky a měl dvě mladší sestry. Tatínek hospodařil na dvacetihektarovém statku, měl lom na písek a lesy. Maminka byla švadlenou a předváděla šaty. Tatínek vzdoroval vstupu do JZD až do roku 1966. Vzali jim koně a krávy, museli plnit dodávky a žilo se jim bídně. Komunisté nedovolili pamětníkovi studovat, od roku 1961 musel pracovat v zemědělství. Reprezentoval atletický klub v Nové Pace v běhu, věnoval se běžkování i sjezdu na lyžích. V roce 1967 se oženil s Ludmilou Štětkovou, její otec Otokar Štětka vedl horskou službu v Krkonoších a měl příbuzné v USA. Měli spolu dceru Michaelu. Po vojně v roce 1967 pracoval v zotavovně ministerstva vnitra a potom od roku 1968 čtyřicet let v automobilce Škoda ve Vrchlabí. V roce 1968 psal protiokupační nápisy. V osmdesátých letech se podruhé oženil, s manželkou Jaroslavou měli tři děti. V roce 1989 se dostal do Německa a běžel maraton ve Frankfurtu nad Mohanem, kde se setkal s Emilem Zátopkem. V listopadu 1989 se účastnil demonstrací ve Vrchlabí a ve Dvoře Králové nad Labem. V roce 2023 žil ve Vrchlabí.