Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Ing. Vladimír Gerlich (* 1940)

• narodil se 22. prosince 1940 v Praze

• Vladimírův otec působil za války v komunistickém protinacistickém odboji

• v roce 1940 mu gestapo zatklo oba rodiče, zbytek války prožil ve Valašském Meziříčí

• otce nacisté popravili v lednu 1943

• maminka přežila pracovní tábor Ravensbrück

• po válce se s ním matka usadila v Krnově, byla v KSČ až do své smrti

• Vladimír vystudoval gymnázium v Krnově, poté ČVUT v Praze, obor jaderná fyzika

• v letech 1961–1969 byl členem KSČ, zároveň ale věřil v Boha

• v roce 1963 se oženil s Janou Thomovou, katoličkou německé národnosti pronásledovanou StB

• v 80. letech se Vladimír nechal pokřtít

• pracoval ve svém oboru ve Výzkumném ústavu matematických strojů v laboratoři pro rozbor poruch

Moje babička je Němka. To jsem vždycky tak nějak věděla. Říkala haise místo horký a nikdy mne to nijak nezaráželo a nepřišlo mi na tom nic zvláštního, že babička je německého a dědeček českého původu. Před rokem jsem se dostala ke knížce od Kateřiny Tučkové- Vyhnání Gerty Shnirch. V tu dobu mi došlo, že válka sice skončila 8.května, ale zůstalo tu obrovské napětí a nenávist vůči těm, kdo způsobili všechno to, co se dělo a sytuaci v které se mnozí nacházeli. A je jednodušší si dosadit konkrétní lidi odvedle, než to nechat na nekonkrétním, nebo příliš nedosažitelném viníkovi.

Když skončila válka, jen málokterá rodina měla to štěstí, že zůstala pospolu a ani rodiny mých prarodičů nebyly vyjímkou. Johanna( má babička) se ocitla v českém městě Krnov bez maminky a s jazykem se kterým se jen těžko mezi ostatními dětmi dorozuměla . Vladimír ( můj dědeček) se po válce přestěhoval s maminkou do Krnova. Jeho tatínek byl za války popraven za koministické myšlenky a jeho maminka byla zavřená v koncentračním táboře Terezín. V dobu, kdy něměl k dispozici ani jednoho ze svých rodičů byl Vladimír u prarodičů z otcovi strany a vychovávala ho Aňuška, ve své podstatě cizí paní, nijak s ním příbuzná.

Město Krnov je pohraniční a po válce se do něj okolo poloviny obyvatel přistěhovala a tak bylo složené z různých lidí. Johannin tatínek nemusel odejít jen díky tomu, že byl mistrem v oboru – vlastnim malou továrnu. Celé město bylo poskládané z různých lidí, ale nikdo se moc nezdružoval. Nevznikaly žádné německé ani jiné podobné spolky.

Moji prarodiče se potkali na střední škole. Až s mnoholetým odstupem se ukázalo, že jejich třídní učitel vybral jejich třídu z různých přistěhovalých lidí nebo lidí s pošramocenou, neúplnou rodinou. A taková třída fungovala jako výborný kolektiv. Fungovala jako výborný kolektiv aniž by o sobě navzájem věděli, kdo odkaď pochází.