Karel Fiedor

„Mléka se moc nepilo, protože se prodávalo na trhu. Za Němců se odevzdávalo, pak přišli komunisti, a to už jsme tím tuplem mléko nemohli pro sebe moc užívat, protože byly sběrny a kontingenty. A byly tak tvrdé, protože komunisté mermomocí chtěli rozjet kolektivizaci. Nastavili takové kontingenty na mléko, na obilí, že bych skoro řekl, že jsme za komunistů zpočátku hladověli, protože chtěli, abychom vstoupili do JZD.“

„Přišli jsme k jedné rodině, která nás ubytovala ve sklepě. A ti lidé nám řekli: ‚Na co tady čekáte? To nemá cenu. Utíkejte pryč. Dvanáct kilometrů odtud je řeka Labe a tam jsou Američané.‘ To jsme předtím nevěděli. A tak jsme s Tondou Mazurem utekli. S kvéry na zádech jsme šli po polích až k Labi. Přišli jsme tam. Voda, žádný most, chaos. Byla tam auta, koně, zbraně, jídlo. Nabrali jsme si jídlo a čekali, co bude, protože dál jít nešlo. Vojáci tam chodili, stavěli pontony. Nás potom převezl převozník, který se obětoval. Vzal nás na loďku pět nebo šest vojáků a převezl k Američanům. Něco za to chtěl, ale bylo to spíše symbolické, protože na břehu si mohl nabrat jídla, masa nebo ovoce, kolik chtěl. Vojáci, kteří utíkali k Američanům, to tam všechno nechali.“