Jana Drahokoupilová

* 1938

  • "Sestra Jarmila pracovala v srpnu 1968 jako recepční v hotelu a pomáhala zahraničním komentátorům, kteří byli v hotelu ubytovaní. Schovávali jim tam nějaké materiály. V noci jí někdo volal a řekl jí, že se má okamžitě sebrat a přijet do Německa, protože po ní jdou. Hrozilo, že jim seberou děti a je zavřou. Musela odjet ještě tu noc. My jsme se to dozvěděli až později, že je pryč, protože to bylo velmi rychlé. Odjela téměř bez peněz. V Německu měla známé, kteří jí v první chvíli pomohli, a pak se tam už živila sama."

  • "Pamatuju se na jeden příběh, kdy jsme šli v Táboře na hřbitov. Předjel nás gazík a z něho vystoupil nějaký ruský velitel. V pangejtu seděli dva sovětští vojíni, před sebou měli láhev, zřejmě s alkoholem. Velitel vystoupil, dvakrát vystřelil a bylo po klucích. To mě jako dítě hrozně rozrušilo."

  • "Na národním výboru v Mariánských Lázních jsme dostaly klíče a chodily jsme po bytech, které byly k dispozici. Jenomže! Ty byty byly tak, jak je Němci, kteří si mohli vzít tak maximálně 30 kilo, opustili. Rozestlané postele, talíře od večeře, nádobí, zotvírané skříně. Na maminku to bylo příliš. I když to byly určitě pěkné byty, tak jsme si žádný nemohly vybrat a doslova jsme odtamtud prchaly. Maminka si potom vybrala byt na Husově třídě, kde nebylo téměř nic."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 15.05.2023

    (audio)
    délka: 02:08:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za komunismu lázeňství upadlo. Ženy si v kašnách máchaly nohy

V Mariánských Lázních, 1947
V Mariánských Lázních, 1947
zdroj: Archiv Jany Drahokoupilové

Jana Drahokoupilová se narodila 26. května 1938 ve Strakonicích. Její otec zde pracoval jako ředitel zbrojovky, ale tři měsíce po narození pamětnice zemřel. Maminka se s dvěma dcerami přesunula do Tábora k rodičům, pak krátce zpět do Strakonic. Tam pamětnice jako malá holčička viděla po konci druhé světové války amerického generála George Pattona na vojenské přehlídce. V roce 1946 se přestěhovaly za přáteli do Mariánských Lázní. Zde strávila celý život. Díky stěhování přes demarkační linii zažila chování jak ruských, tak amerických vojáků během osvobozování. V Mariánských Lázních si mohly vybrat byt po odsunutých Němcích, ale maminka vybavený byt za žádnou cenu nechtěla. Viděla, jak Češi vykrádají domy po německém obyvatelstvu. Po komunistickém puči v roce 1948 Jana Drahokoupilová sledovala, jak se město proměňovalo. Z noblesních lázeňských domů se staly ozdravovny ROH a lázeňství začalo rychle upadat. Znárodnění se podepsalo na vzhledu a čistotě jednotlivých lázeňských podniků. Po základní škole chtěla nastoupit na gymnázium, ale pro buržoazní původ jí komunisté nedovolili podat si přihlášku. Nakonec však vystudovala jedenáctiletku a po maturitě odešla studovat do Plzně učitelství. Na střední škole se spolužáky rebelovali proti totalitnímu režimu. Celý život se starala o těžce nemocnou maminku. V roce 1961 se vdala a narodily se jí tři děti. Její sestra Jarmila emigrovala záhy po srpnu 1968 do Německa. Znovu se mohly vidět až po 13 letech. Jejího muže Miroslava sledovala Státní bezpečnost pro jeho antikomunistické smýšlení. Učila češtinu a ruštinu na základní škole. Po sametové revoluci se angažovala v Občanském fóru, účastnila se společenského a politického dění v Mariánských Lázních a v době natáčení v roce 2023 působila jako kronikářka města.