Jiří Daler

* 1940  

  • „V té době jsem byl zaměstnaný ve škodovce, tehdy Fučíkových závodech, a nemyslel jsem na nic jiného, než na ježdění na kole. Ale samozřejmě mě to neživilo. Jediné úlevy na trénink, co jsem měl, bylo, že jsem dvakrát do týdne pracoval místo do dvou hodin jen do jedenácti. Jinak jsem musel těch osm hodin odpracovat.“

  • „Jednou se jel závod Znojmo-Brno a já jsem se na kole – to už jsem měl favorita – připletl do té skupiny závodících cyklistů. A nebylo čerta, který by mě z té skupiny dostal. Nakonec to dopadlo tak, že přijel na motorce jeden rozhodčí a vyhnal mě odtud. Ale ten spoluzaměstnanec mého tatínka, kterého jsem znal z prázdninové brigády, mě pozval na schůzi oddílu, tenkrát to byla Slavia Žabovřesky. Já tam přišel a dopadlo to tak, že v pondělí jsem byl na schůzi a v sobotu jsem jel závody. Dostal jsem takový prozatímní průkaz, že mám lékařskou prohlídku a že jsem členem oddílu Slavia Žabovřesky, a jel jsem první závody. A protože moje příprava s kamarády byla dobrá, dokonce jsem ten závod vyhrál. Bylo to v Třebíči a dodnes si to moc dobře pamatuju.“

  • „Problémy v té době byly s výjezdními doložkami, s vízy… I když jsem už působil ve Francii, nemohl jsem absolvovat řadu závodů v Itálii, neměl jsem vízum. Když jsem chtěl jet do Německa, musel jsem buď jet pro vízum s pasem do Lyonu, nebo tam pas poslat poštou, aby mi dali štempl, že můžu jet do Německa. Nemohl jsem absolvovat řadu závodů v Belgii, protože jsem neměl vízum. Jenom komplikace. Z toho důvodu jsem se ani mezi závody nevracel do Československa, protože bych na další už nemusel vyjet. Až po šestidenní, po skončení letní sezóny, jsem se vrátil, protože jsem vlastně neměl kde být. Vždycky mě nějak pustili, ale musel jsem se vrátit. Nebo nemusel, ale musel bych zůstat venku. A nakonec to dopadlo tak, že mě ještě pustili na nějakou čtyřiadvacetihodinovku v Portugalsku, a pak mi řekli: ‚Hotovo, konec. Na letní sezonu už ne.‘ Na ČSTV mi ještě slibovali, že na šestidenní mě budou pouštět, ale… to už mě nepustili. S kariérou jsem skončil, no.“

  • „Samozřejmě, po každém výjezdu jsme museli dodávat, koho jsme viděli a tak dále. To v armádě tak fungovalo.“ Tazatel: „A chtěli po vás někdy, abyste zjišťoval nějaké informace? Nebo vyhrožovali vám někdy mimo to, že se setkávali se zaměstnanci, kteří jeli do zahraničí, nebo něco takového? „Já jsem nebyl pověřovaný ničím takovým. Spíš jsme jim řekli, že jsme viděli německý vojenský konvoj, nebo podobnou ptákovinu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 17.01.2019

    (audio)
    délka: 01:39:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století TV
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Řekli mi: ‚Hotovo, konec‘

Jiří Daler při stíhacím závodě zhruba v období tokijské olympiády, 1964
Jiří Daler při stíhacím závodě zhruba v období tokijské olympiády, 1964
zdroj: archiv pamětníka

Narodil se 8. března 1940 v Brně-Králově Poli. Od mládí se věnoval sportu, v šestnácti letech začal závodně jezdit na kole, nejdřív za TJ Slavia Žabovřesky, pak za TJ Favorit Brno a na vojně za pardubickou a později za brněnskou Duklu. Po vojně se vrátil do Favoritu, byl zaměstnán v elektrotechnických závodech a před prací a po ní trénoval. Jezdil různé typy závodů dráhových i silničních. Ve stíhacím závodě na mistrovství světa v Paříži 1964 získal jako první československý cyklista bronz, na olympijských hrách v Tokiu 1964 ve stíhacím závodě jednotlivců zvítězil. Z mistrovství světa v letech 1965-67 vozil stříbrné a bronzové medaile v závodech jednotlivců i družstev. V Mexiku v roce 1967 vytvořil světové rekordy na čtyři a pět kilometrů. V letech 1969-70 startoval za francouzský profesionální tým Frimatic-de Gribaldy. Poté, co mu další závodní kariéra nebyla umožněna, se stal trenérem. Od roku 2008 řídí Nadační fond jihomoravských olympioniků.