Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Olga Čvančarová (* 1927)

Jedeme do Československa. Už nebude žádná Sibiř!

  • narozena jako Havričenková 28. 3. 1927 v obci Černý Les v polské části Volyně

  • matka byla Češka, v Černém Lese vlastnila mlýn a hospodářství

  • její ukrajinský otec rodinu opustil, když jí bylo 7 let

  • po vypuknutí druhé světové války v roce 1939 byla svědkem nadvlády Sovětského svazu a zakládání kolchozů

  • pamětnice nacistické okupace v letech 1941 až 1944, vraždění Židů a násilností banderovců

  • po válce zažila na Volyni podruhé praktiky sovětského stalinského režimu

  • v roce 1947 se s matkou, sestrami a jejich rodinami přestěhovala do Československa

  • jako repatrianti dostali hospodářství po odsunutých Němcích v Třebomi na Hlučínsku

  • v padesátých letech byli nuceni vstoupit do JZD

  • pracovala v JZD v Třebomi, v osmdesátých letech se přestěhovala do Sudic