JUDr. PhDr. Oldřich Choděra

* 1948  

  • „Jsem advokát. Advokacie byla kdysi velice hezká, protože ty zákony tady platily. Já se opakuju, nebyl jsem v KSČ, nikdo z mé rodiny, ani z rodiny mé ženy, ale já říkám - v roce 1989 zákony byly lepší než jsou dneska a byly jasné. Tenkrát člověk věděl... Nebo – dva dobří právníci měli stejný výklad zákonů. Po 17. listopadu došlo k tomu, že se začalo říkat: 'No, moji právníci mají jiný názor, tohle ještě v zákoně není upravené.' Vemte si podvod. Platilo jako podvod, že kdo se obohatil tím, že někoho uvedl v omyl nebo využil něčího omylu. A bylo. Stačilo, abyste vypůjčené peníze použil na něco jiného nebo jste věděl, že to nebudete moci zaplatit v dané lhůtě, byl to podvod. Jenže pak řekli: 'Máme pojišťovací podvod. Kdo tady nahlásí nějakou fingovanou událost nebo kdo si vezme úvěr od banky a nezaplatí ho, tak se řeklo, že to nebylo upravené v zákoně.' Tak se zavedlbdo zákona pojišťovací podvod a úvěrový podvod a ti, kteří si takhle peníze vypůjčili předtím, tak řekli: 'Ale to nebylo v zákoně, to nebylo trestné, takže my to vracet nebudeme a nemůžou nás zavřít.' Podobnou situaci tady máte s tím, jak se co vykládá, co se může, nemůže, takže já tvrdím, že ty zákony platily.“

  • "Už v roce 1967 po maturitě jsem mohl jet do Německa do Frankfurtu nad Mohanem a byl jsem tam asi šest neděl a následující rok a následující taky. Byl jsem u jídelních vozů, takže první rok jsem myl nádobí, druhý jsem běhal s košíkem po vlaku a prodával pivo a párky a třetí, to už jsem obsluhoval v jídelním voze. A to mělo i tu výhodu, že jsem sice bydlel ve Frankfurtu, ale ten vlak měl konečnou někde… takže v Emerichu, to bylo na holandských hranicích, nebo na ostrově Sil, nebo naopak v Rakousku, v Basileji, dokonce i v Ženevě. Bylo zajímavé to, že já jsem neměl vízum. Já měl vízum pouze do Německa. A na hranicích s Rakouskem přišli ti jejich pasováci, koukli na můj pas a uviděli, že nemám vízum, tak se zasmáli a říkali: 'No vidíte, kdybyste nerozbíjeli Rakousko, tak jste vízum nepotřeboval.' A nechali mě projet. A když se jelo do Ženevy přes Švýcarsko, tak to mě na hranicích zavřeli do skříně. Protože jinak by mě Švýcaři asi nepustili. Takže já jsem si navštívil řadu německých měst.“

  • „Protože když mě vzali na ta práva, tak jsem si říkal: 'Ano, asi se tím budu živit.' Protože tou filozofií se člověk velice těžko živí. Ostatně já jsem chtěl jít na archeologii. A pravděpodobně bych se tam dostal, protože o prázdninách jsem kopal s archeology na Závisti, to je u Zbraslavi ten kopec, a měl bych od nich doporučení. Ale asi bych tady s tím neuživil rodinu. Profesor Patočka byl fenomenolog a byl žákem Husserla, takže to byly [přednášky] z oboru fenomenologie. Až do Descarta filozofové hledali, co je to pravda. Pak se udělal ten, říká se tomu kopernikánský obrat, a už se nezjišťovalo nebo nehledalo, co je pravda, ale jak se ta pravda pozná. A jedním z těch směrů, který se to snažil objasnit, byla fenomenologie. Tenkrát půjčovali v univerzitní knihovně knihy, které byly starší třiceti let, jen do studovny. Takže já tím, že jsem měl relativně dost času, tak jsem chodil do té knihovny a půjčoval jsem si tam knihy, které se domů nepůjčovaly. Proč? Protože jsem chtěl vědět, co v nich je.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 01.11.2019

    (audio)
    délka: 55:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Život je krátký a člověk ho musí využít smysluplně

Oldřich Choděra na vojně
Oldřich Choděra na vojně
zdroj: archiv pamětníka

Oldřich Choděra se narodil 1. listopadu 1948 v Praze. Vystudoval Filozofickou a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Byl svědkem událostí po vstupu vojsk Varšavské smlouvy a změn na fakultách. V roce 1973 dokončil vysoké školy, o dva roky později na obou fakultách získal doktorát. Od roku 1975 pracuje v advokacii, v roce 1990 si založil vlastní advokátní kancelář. Po roce 1980 se zapojil do komunální politiky jako člen Československé strany lidové. Za stranu pak kandidoval v komunálních volbách a po roce 1998 byl ve dvou volebních obdobích zastupitelem Městské části Praha 10. Z KDU-ČSL později vystoupil a stal se členem ODS. Od roku 2000 byl pamětník rozhodcem u Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. V dubnu 2008 se stal poradcem ministra financí ČR Miroslava Kalouska pro problematiku legislativní rady vlády a složitých právních případů.