Josef Černý

* 1939  

  • „Dneska kluci, kteří začínají, musí mít led jako zrcadlo. Ale to byla výhoda, že na rybníku byly stromy a listí a všechno. To jste bruslil a neustále na něco najížděl. Vy jste se naučil neustále držet rovnováhu. Nepadal jsem. I když jsem na něco najel, tak mě to rozhodilo, ale nespadl jsem. Do budoucna to pro mě byla obrovská výhoda, protože když jsem někomu škrtl o hokejku nebo mně někdo chtěl podrazit nohu, já v tom uměl pracovat. Mně to nevadilo. Já jsem byl na to zvyklý z mládí. Tím jsem se v podstatě naučil výborně bruslit.“

  • „To vůbec neexistovalo, aby se někdo staral o to, co jíme. To byla věc každého hráče. Naše starost byla, abychom podali dobrý výkon a dobře trénovali. Měli jsme dobré podmínky. Ale co jíme nebo nejíme? My jsme třeba jeli hrát do Prahy na Spartu a dostali jsme sto korun. A najezte se. Ale nikoho nezajímalo co. Ale sto korun bylo na dobré jídlo, to nebylo málo. To jste si dal řízek s bramborem, nějaký salát, polívku a platil jste čtyřicet korun. Za padesát jste se hodně najedl, když jste chtěl. Někdo jedl, někdo ne, záleží, kdo jak byl zvyklý. Dneska je to někde jinde, to se vůbec nedá srovnávat.“

  • „To byl zážitek s těma Rusákama. My jsme samozřejmě politickou situaci znali. Věděli jsme, že když prohrajeme s Kanadou a Amerikou, nic moc se nestane. Ale když porazíme Rusáky, tak to bude něco. No, a pak na to konto u nás vznikly demonstrace na Václavském náměstí. A já si říkal, že jsem vlastně disident. My to zavinili, my byli disidenti. Ale podotýkám, že jsem stejně měl problém, když se to začalo uklidňovat. Tehdy existovaly takzvané uliční výbory. A my jsme dostali za přebor republiky, ten jsme tenkrát vyhráli, jako odměnu cestu do Jugoslávie k moři. Ale museli jsme to zaplatit manželkám a museli jsme mít povolení pro ně. My jsme povolení měli. Tak jsem šel na uliční výbor. Řekl jsem, co chci. Ten člověk tak řekl, že jsem demonstroval po tom zápase 2:0 proti Rusům. Já říkal, že jsem tady nedemonstroval, že jsem byl v tom Švédsku a tam jsem dal ten druhý gól schválně, kvůli lidem, jako je on. Tak nakonec mně to povolení pro ženu dali. Ale taková byla odezva u některých lidí u nás.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 07.03.2017

    (audio)
    délka: 02:00:49
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
  • 5

    Praha, 31.01.2017

    (audio)
    délka: 02:03:33
    nahrávka pořízena v rámci projektu Tipsport pro legendy
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Věděli jsme, že Rusáky musíme porazit

V reprezentačním dresu, rok 1969
V reprezentačním dresu, rok 1969
zdroj: archiv pamětníka

Josef Černý se narodil 18. října 1939 v Rožmitále pod Třemšínem. Jeho rodiče měli kromě něj osm dcer. Ze záliby v bruslení na rybníku se nakonec stala hlavní náplň jeho života. Jako nadějného sportovce si ho vybral plzeňský hokejový klub. Pak přestoupil do týmu Rudá hvězda Brno, ve kterém působil v letech 1958 až 1978. V té době patřil mezi hokejovou elitu. Je prvním československým hokejistou, který nastřílel v lize více než čtyři sta branek. Reprezentoval Československo na dvanácti mistrovstvích světa. Byl v týmu, který v roce 1969 porazil sovětské hokejisty, což veřejnost brala jako symbolické vítězství nad Sovětským svazem v době, kdy jeho vojska okupovala Československo. V roce 1972 z vlastního rozhodnutí v reprezentaci skončil. Později to vyhodnotil jako chybu. Mrzelo ho totiž, že tým, jejž opustil, krátce poté vybojoval zlato na mistrovství světa. Působil jako trenér a hráč v zahraničních klubech. Pět let trénoval hokejisty v Itálii, kde jej zastihla zpráva o listopadových událostech v roce 1989. Vrátil se do Brna, věnoval se práci v hokejových oddílech, ale také svému koníčku, chovu poštovních holubů.