Miroslav Černota

* 1958

  • „Byla to divná doba. Jinak se mluvilo doma, jinak venku – tohle neříkej. Pak takové státní věci, brigády. V každém baráku byl nějaký domovní důvěrník. Když někdo nešel uklízet, zametat, tak ho šel někam naprášit. Lidi udávali o sto šest, což dělají dodnes. Nic se nesmělo. S klukama jsme jezdili do Žatce na Dočesnou [slavnost], byl to velký zážitek. Přijeli jsme a měli jsme koupené lístky na hlavní program na náměstí, večer jsme se pak rozcházeli. Během dne jsme potkávali kamarády [máničky] z Karlových Varů. Když jsme je potkali večer, byli všichni ostříhaní. Ptali jsme se jich, co je: ‚Normálně jsme šli po ulici, přijeli policajti, bafli nás a ostříhali, přetáhli pendrekem a vyhodili nás zpátky na ulici.‘“

  • „Byli jsme [na Borech] na tom nejvyšším patře, a když člověk koukal z chodby ven, byly vidět kousky paneláků. Byl Štědrý den a byly to první Vánoce. Stál jsem na chodbě, koukal na ty paneláky a nějak to na mě padlo a rozbrečel jsem se. Říkal jsem si: ‚Vy lidi vůbec nevíte, co tam máte.‘ Trvalo to jen chvilku, protože vzápětí jsem si uvědomil, že zase tak velký rozdíl to není. Vy jste ve velkým kriminále a já v malým. Já tady můžu z patra do patra, pak můžu na dvůr. Tam se můžu procházet a dojít až k drátům, tam jsou psi a špačkárny [strážné věže]. Dál se nedostanu. A vy můžete jít nakoupit, můžete z města do města, můžete jet od Chebu po Košice a pak máte stopku. Pak už jsou taky ostnatý dráty, takže zase takový rozdíl to není. Tohle jsem si řekl v duchu, utřel si slzy a byl jsem v pohodě.“

  • „Protože studovali vysokou školu, chodili na vojnu jen na rok. Měli funkce zástupce velitele a jiné. Jeden za mnou jednou přišel: ‚Hele, Míro, nechtěl bys jít mezi nás?‘ – ‚Mezi koho?‘ – ‚My tady máme stranickou buňku.‘ – ‚Jako komouši?‘ – ‚No, já že bych ti přinesl přihlášku.‘ – ‚Víš co, přines mi ji tak hodinu po obědě.‘ – ‚Proč hodinu po obědě?‘ – ‚Protože tou dobou většinou potřebuju s*át, tak abych si měl čím utřít p*del.‘ Je jasný, že mě šel natřít. Nakonec to dopadlo tak, že jsem byl až u velitele útvaru na koberečku.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 27.05.2025

    (audio)
    délka: 02:49:46
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 2

    Karlovy Vary, 29.05.2025

    (audio)
    délka: 01:07:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
  • 3

    Ostrov, 12.06.2025

    (audio)
    délka: 32:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Komunistům jsem vlastně vděčný, protože kriminál je taková škola života

Miroslav Černota, Ostrov, rok 1998, foto z natáčení filmu "Minulost"
Miroslav Černota, Ostrov, rok 1998, foto z natáčení filmu "Minulost"
zdroj: Archiv pamětníka

Miroslav Černota se narodil 6. ledna 1958 v Karlových Varech Heleně a Josefovi Černotovým. Oba rodiče pocházeli z Moravy a do jejich životů zasáhly válečné události. Příjezd vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 prožil pamětník s rodiči u babičky v Opavě. Všichni tehdy měli strach, že začala válka. Tyto události výrazně ovlivnily jeho budoucí život. Po základní škole se vyučil výtahářem v Jablonci nad Nisou. V dubnu 1977 nastoupil na povinnou vojenskou službu. Dne 26. října 1978 na něj byla uvalena vazba za hanobení socialistické republiky a pobuřování. Během série výslechů dostal nabídku spolupráce se Státní bezpečností výměnou za mírnější trest. Nabídku však odmítl a 18. ledna 1979 ho Vojenský soud v Litoměřicích odsoudil k šestnácti měsícům odnětí svobody. Výkon trestu a podmínky v plzeňské věznici Bory těžce snášel a často přemýšlel o tom, zda vůbec přežije. Solidarita a pomoc mezi politickými vězni pro něj byly velkou podporou. Dne 26. února 1980 skončil výkon trestu a vrátil se k původní profesi výtaháře. Později pracoval jako číšník v horské hospůdce. Během sametové revoluce se aktivně podílel na sběru petičních podpisů, pořádal mítinky v Ostrově nad Ohří a podílel se na zakládání Občanského fóra. Roku 1994 vstoupil do Konfederace politických vězňů, kde naslouchal silným příběhům z uranových lágrů. Po roce 2000 získal odškodnění za léta strávená ve vězení a rozsudek vojenského soudu z 19. ledna 1979 byl zrušen. Od ministerstva vnitra obdržel osvědčení, že nebyl evidován jako spolupracovník StB. V době natáčení, v roce 2025, žil Miroslav Černota v Ostrově nad Ohří.