Marie Černohorská

* 1951

  • „Nejstarší se hlásila na konzervatoř, ale to jí napsali, že navštěvovala hodiny náboženství a rodiče chodili do kostela, takže není přijatá. Tenkrát jsme to nechali být, že půjde na gymnázium. Chodí už třicet let hrát do kostela rytmické písně, a když je potřeba, hraje i na velké varhany.“

  • „František Vávra a Marie Vávrová, jeho manželka. Ona nikdy nenadávala. Znám to z vyprávění, že výbavu, nádobí dala k sousedům do úschovy, a když se vrátili, tak to tam nebylo. O to všechno přišli, ale ona nikdy nenadávala. Člověk by nadával: ‚Vystěhovali nás a ještě nás okradli!‘ Ale to ona ne. Byli tam u nich nastěhovaní Němci Hoferovi, měli také mladá děvčata. Pak ze statku odešli a Vávrovi se vrátili. Pak je vystěhovali do Hořepníku u Pelhřimova.“

  • „Vařilo se, co měli naši k obědu. Když někdo přišel a chtěl jíst, tak dostal, to, co jsme měli my. Jinak muži chodili hodně na bílou výčepní lihovinu, pili osminy. V zimě, když se nechtělo topit v šenku, tak hosté seděli v kuchyni. Kolikrát tam bylo šedivo, že se to dalo krájet. Tenkrát kouřili doutníky, fajfky, tabák Taras Bulba. Říkali jsme vždycky: ‚Jé, tady je černo!‘ Postupem času už hosté nechodili do kuchyně, ale byli v šenku. Už se asi tak nešetřilo, ale topilo se v kamínkách. Byla tam kamínka na uhlí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Červená Voda, 06.10.2021

    (audio)
    délka: 01:12:39
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Maminka pořád brečela, že nemáme střechu nad hlavou

Marie Černohorská (tehdy ještě jako Špičáková) v roce 1968
Marie Černohorská (tehdy ještě jako Špičáková) v roce 1968
zdroj: archiv pamětníka

Marie Černohorská se narodila 24. března 1951 do rodiny rolníka Ladislava Špičáka (1907–1992), který v Bystřeci u Jablonného nad Orlicí po svém otci provozoval vesnický hostinec. Maminka Anna (1914–1996) mu v pohostinství pomáhala, zároveň oba pracovali v místním JZD. Marie měla ještě sestru Annu, narozenou v roce 1949, a bratra Ladislava, narozeného v roce 1957. Všechny tři děti nasávaly od malička atmosféru venkovské hospody, která znamenala pomoc, kde bylo potřeba, ale i otevřenost vůči lidem nebo účast na různých kulturních akcích, které se u nich odehrávaly. V roce 1960 Okresní národní výbor Ústí nad Orlicí Špičákův rodinný hostinec zabral a převedl do socialistického vlastnictví Jednoty Ústí nad Orlicí. Rodinu se třemi dětmi nechali bydlet v jedné místnosti, ze které platili nájem. S pomocí místních lidí začali stavět vlastní bydlení. Otec Ladislav několikrát žádal, aby mu dům vrátili zpět, ale bez úspěchu. Objekt po Jednotě převzalo do vlastnictví JZD Bystřec a nakonec Místní národní výbor Bystřec, který ho provozoval až do roku 1989. Marie Špičáková se vyučila v letech 1966–1969 v Hronově v oboru kuchař-číšník a pak pracovala v restauraci na Andrlově Chlumu u Ústí nad Orlicí. V roce 1972 se vdala za Jaroslava Černohorského, narozeného v roce 1950, a v letech 1973, 1975 a 1987 se jim narodily tři dcery. Manželé po celou dobu pracovali ve svém bývalém hostinci jako zaměstnanci. Po revoluci v roce 1989 a navrácení majetku začali v roce 1992 zchátralou nemovitost rekonstruovat a sami ji provozovat. V roce 2008 odešla Marie Černohorská do důchodu a rodinnou hospodu předala své dceři. I v roce 2021 ještě chodila vypomáhat, protože práce v hostinci a setkávání s lidmi jí vždy přinášely potěšení.