Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Carlos Manuel Cabreras Calviño (* 1967)

• narodil se v roce 1967 v provincii Guantánamo v Kubánské republice

• v roce 1985 začal pracovat ve městě Cienfuegos na stavbě jaderné elektrárny Juraguá a následně na ropné rafinerie, do Guantánama se vrátil po čtyřech letech

• v roce 2002 byl na základě křivé výpovědi obviněn z obchodu s drogami a odsouzen k sedmi letům za mřížemi

• po čtyřech letech, v roce 2006, byl podmínečně propuštěn pod příslibem spolupracovat s „Brigádou rychlé odpovědi“ [Brigada de Respuesta Rápida], s organizací sdružující sympatizanty režimu

• v listopadu 2006 byl opět obviněn z údajného prodeje drog a byl odsouzen k pěti letům odnětí svobody v „Kombinované věznici v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo]

• v roce 2008 byl v rámci programu pro vězně „Plán důvěry“ [Plan Confianza] přemístěn do pracovního tábora

• o rok později, v roce 2009, musel být hospitalizován z důvodu rozsáhlé mozkové infekce, kvůli které byl nakonec podmínečně propuštěn na svobodu

• je ženatý, má dvě děti a jedno vnouče

• žije v Guantánamu a živí se pouličním prodejem oblečení a potravin, což je na Kubě bez příslušného povolení nelegální

„Nemám dost sil, nemám nic, s čím bych mohl jít proti komunistické vládě, já bojuji šířením pravdy,“ komentuje své odhodlání pokračovat v boji za spravedlnost na Kubě disident Carlos Manuel Cabreras Calviño, který byl během svého života několikrát vězněn v Kombinované věznici v Guantánamu, kde zažil mučení, ponižování i šikanu.

Děti házely vajíčka na důchodce

Carlos Manuel Cabreras Calviño se narodil v roce 1967 ve vesnici jménem Cecilia v provincii Guantánamo. Carlos byl vychován svým otcem a dědečkem, který mu vždy říkával: „Tenhle systém, ve kterém žijeme, je jedna velká lež,“ nicméně Carlos až do svých 13 let nevěděl, o čem jeho děd mluví, než se setkal s tvrdou realitou kubánského lidu – nemá ve státní správě žádnou oporu ani ochranu. „V paměti mi utkvělo, jak běžní občané s dětmi, ale vyburcováni Státní bezpečností, házeli vajíčka, rajčata, a dokonce i kameny na stařičký manželský pár, který si šel na úřad pro povolení k vycestování ze země. Ještě, než to stihli provést, si je odvezla státní policie,“ vzpomíná na zážitek, který mu otevřel oči a dodává: „Přišel jsem domů a řekl jsem ‚dědo, máte naprostou pravdu, to, v čem tady žijeme, je pěkná pakárna.‘“ V roce 1985, ve 23 letech, se přestěhoval do města Cienfuegos, kde pracoval jako dělník na stavbě jaderné elektrárny Juraguá,[1] která ale nebyla nikdy dokončena, a později na konstrukci nové ropné rafinérie Camilo Cienfuegos. Do Guantánama se vrátil po čtyřech letech v roce 1989.

Obvinění z obchodu s drogami

V roce 1990 se Carlos Manuel oženil a brzy na to se stal otcem dvou dětí, nicméně kvůli socioekonomické krizi nazývané „speciální období“,[2] která zemi zasáhla po pádu Sovětského svazu v 90. letech, bylo velmi těžké rodinu uživit: „Výplata dělníka byla 53 pesos měsíčně, vždycky jsem si říkal ‚Proč tolik dřu, když vydělané peníze nestačí vůbec na nic?‘ Nebylo k dostání ani mýdlo a moje děti měly denně hlad,“ popisuje. V roce 2002 byl Carlos na základně falešné výpovědi třetí osoby obviněn z obchodu s drogami a odsouzen k sedmi letům odnětí svobody v „Kombinované věznici v Guantánamu“ [Combinado de Guantánamo]. Carlos trvá na své nevinně a vypráví: „Mučili mě, abych se přiznal k něčemu, co jsem neudělal. Nahého v poutech mě zavřeli do vymrzlé místnosti s klimatizací, ledový vzduch mi proudil přímo na hlavu a na záda. Vyhlásil jsem několik hladovek, ale násilím mi rvali jídlo do pusy.“ Různá fyzická mučení Carlosovi způsobila opakující se infekční onemocnění mozku, také proto, že si v roce 2002 během dopravní nehody poranil lebku. Z vězení byl podmínečně propuštěn v roce 2006, po čtyřech letech, ale byl nucen spolupracovat na kampaních „Brigády rychlé odpovědi“ [Brigada de Respuesta Rápida],[3] při kterých se sdružují příznivci kubánské vlády, kteří veřejně lynčují „nepohodlné“ občany a oponenty režimu.

„Plán důvěry“

Život na svobodě si ale Carlos příliš dlouho neužil, v červenci 2006, tedy pouhé čtyři měsíce po jeho propuštění z vězení, byl předvolán před soud kvůli dalšímu obvinění z údajného obchodu s drogami. „Jednoho chudáka donutili svědčit proti mně, řekl, že jsem mu prodal balíček drog za 500 pesos, vydírali ho, aby mě obvinil. Dostal jsem pět let za mřížemi,“ popisuje okolnosti svého druhého věznění v „Kombinované věznici v Guantánamu“. Carlos byl umístěn na poschodí s dalšími 204 vězni odsouzenými z prodeje drog. „Mnoho Kubánců je odsouzeno za drogy, ale většina z nich ve svém životě neviděla ani marihuanu. Jednoho mého kamaráda obvinili, když už byl dávno po smrti, je to celé nesmyslné,“ dodává k praktikám komunistického režimu. Carlos trval na své nevinně a když se mu vrátily silné bolesti hlavy, dožadoval se i lékařského ošetření, dokud ho z vězení nepřemístili v rámci programu nazývaném „Plán důvěry“ [Plan Confianza][4] do pracovního tábora pro odsouzené „La Lima“. „Hygiena byla o trochu lepší, jídlo bylo o trochu lepší, bylo to lepší než v Kombinované věznici. Denně jsme pracovali, mohli jsme dokonce chodit po ulici [v rámci tábora] a být na vzduchu“ vzpomíná na vítanou změnu. Protože ale Carlos pracoval pro důlní společnost, kde nebyly pracovní podmínky zrovna přívětivé, brzy skončil v bezvědomí se stafylokokovou a meningokokovou infekcí v mozku na jednotce intenzivní péče v Havaně.

Proti nespravedlnosti e potřeba bojovat

Po šestiměsíčním léčení se Carlos konečně zbavil zánětů, ale dodnes čelí jejich následkům – výpadkům paměti, nedoslýchavosti a poškození systému rovnováhy: „Vůbec nic jsem neslyšel, přišel jsem o sluch, teď s naslouchátkem trochu slyším. Při chůzi zase ztrácím rovnováhu a jdu úplně na opačnou stranu,“ popisuje. Kvůli špatnému zdravotnímu stavu se Carlos nemusel vrátit do pracovního tábora, ale byl podmínečně propuštěn na svobodu, jeho tříletá podmínka skončila v roce 2012. Carlos by se neměl vystavovat přímému slunci, což značně ovlivňuje jeho pracovní možnosti: „Kvůli zdravotním problémům nemůžu pracovat, ale nedostávám žádnou finanční ani jinou státní podporu,“ uvádí ke své situaci, která ho nutí živit se nelegálním pouličním prodejem oblečení, obuvi a jídla. „Nemám peníze ani na zaplacení potřebného živnostenského oprávnění, jsou dny a týdny, kdy nic neprodám,“ vysvětluje. V roce 2019 byl zadržen Státní bezpečností kvůli prodeji masa a byl odvezen na Oddělení operací, kde se ho státní policie snažila vyprovokovat: „Strkali do mě, abych se začal bránit a zaútočil na ně, tak by mi přišili pokus o atentát a šel bych znovu do vězení,“ komentuje. Okamžitě vyhlásil hladovku, díky čemuž nakonec jeho obvinění stáhli. „Ve svém životě jsem byl nespočetněkrát mučen, ale v boji proti nespravedlnosti svůj život obětuji. Nemám sílu, nemám nic, s čím bych mohl jít proti komunistické Vládě, já bojuji šířením pravdy!“ dodává s odhodláním pokračovat ve svých protirežimních aktivitách.

Pandemie koronaviru na Kubě

Podle Carlose komunistický režim na Kubě nejenže porušuje lidská práva, ale navíc odepírá svému obyvatelstvu možnost kvalitního stravování a celkově plnohodnotného života, což se projevuje ještě více nyní během světové pandemie koronaviru.[5] Carlos uvádí, že současný systém vyhlásil kampaň proti pouličním prodejcům a proti korupci: „Viděl jsem, jak odvlekli jednoho kluka, který na ulici prodával banány, a to není jediný případ, děje se to každý den, nikdo nemůže nic prodávat ani koupit. Není maso, je problém sehnat i kuře, a vláda lže lidem do očí, když tvrdí, že je to kvůli americkému embargu!“ Kubánská vláda údajně otevřela bankovní účet, kam občané mohou posílat peníze na boj proti koronaviru: „Kdo má ale peníze? Když kubánský lid umírá hlady. Tabákové společnosti mají, ale lidi ne, obyčejní lidé jsou chudí jak kostelní myši,“ vysvětluje. Carlos zdůrazňuje, že kubánský režim dlouhodobě utlačuje svůj lid, je o tom přesvědčen od svých 13 let, když na ulici zažil již uváděné ponižování důchodců, na které děti házely vajíčka. Carlosův protirežimní postoj upevnilo jeho mučením a šikanováním v kubánských věznicích. „Kde bych si ale mohl stěžovat a dožadovat se spravedlnosti, když je tu jen jedna vládní politická strana? Je dost možné, že zítra mě zase odvedou na výslech, ale moje přesvědčení změnit nedokážou. „Nemám strach bojovat proti komunistickému režimu na Kubě, i když mě to může stát život. Raději budu mrtvý než utlačovaný,“ dodává ke svému svědectví i přes to, že jeho zveřejnění může ohrozit jeho manželku a děti, se kterými žije ve společné domácnosti v Guantánamu.

 

[1] Jaderná elektrárna Jaraguá se začala stavět v roce 1983, ale stavba práce byly zastaveny v roce 1992 kvůli pádu Sovětského svazu, což znamenalo také konec ekonomické podpory pro Kubu. Elektrárna nebyla nikdy dokončena. Více informací zde: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jadern%C3%A1_elektr%C3%A1rna_Juragua

[2] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[3] Více informací o „Brigádách rychlé odpovědi” [Brigadas de Respuesta Rápida], skupinách občanů, které využívá kubánská Vláda k šíření komunistických idejí s cílem zpomalit demokratické procesy v zemi, naleznete ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/cuba-gobierno-brigada-de-respuesta-rapida-arma-gobierno-poder-/31446.html

[4] Více informací o programu „Plán důvěry“ [Plan Confianza] ve španělském jazyce zde: https://www.cubanet.org/htdocs/CNews/y2010/mayo2010/13_N_7.html

[5] V březnu Roku 2020 Světová zdravotnická organizace vyhlásila světovou pandemii v souvislosti s koronavirem COVID‑19. Více informací zde: https://www.who.int/es/emergencies/diseases/novel-coronavirus-2019?gclid=EAIaIQobChMIt4Obzszf6QIVTtbACh2RrAPCEAAYASAAEgLsd_D_BwE