Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

Alexey Brizo Lahera ()

V 80. letech zavíral komunistický režim HIV positivní do vězení za spáchání trestného činu nakažení se, proto lidé mají dodnes strach říct pravdu, přiznat, že mají AIDS a raději mlčí

  • narodil se 10. října 1981 v Guantánamu v Kubánské republice

  • v roce 1997, v 16 letech, předčasně ukončil svá studia a začal pracovat na tabákových plantážích

  • v roce 2002 se začal věnovat hudbě, což bylo odjakživa jeho snem, a založil vlastní reggaetonovou kapelu

  • stal se populárním muzikantem, nicméně komunistický režim ho nikdy neoznačil za profesionálního zpěváka a za své koncertování neměl nárok na finanční odměnu

  • když v roce 2009 odmítl podřídit se kubánské Vládě a zařadit do svého repertoáru písně oslavující vůdce režimu, opustil svět hudby a zaměnil ho za alkohol

  • v roce 2010 byl diagnostikován HIV positivní [z angl. Human Immunodeficiency Virus], díky čemuž nakonec změnil svůj životní styl a vyučil se ševcem

  • když Vláda odebrala finanční příspěvek nemocným s HIV, obrátil se na opoziční organizaci „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba]

  • ještě v témže roce, v roce 2010, se stal aktivním disidentem proti kubánskému režimu

  • živí se prodejem alkoholu a parfémů, což je na Kubě bez příslušného povolení nelegální a hrozí mu vysoké pokuty nebo odnětí svobody

  • se svou manželkou a s rodinou své nevlastní dcery sídlí ve čtvrti Santa Rita v Guantánamu

„Přeji si, aby si lidé i po mé smrti pamatovali, že nezáleží na tom, jak se nakazíš, jak žiješ, ale odhodlání, s jakým bráníš svou zemi,“ zdůrazňuje aktivista lidských práv na Kubě Alexey Brizo Lahera, který se rozhodl, navzdory onemocnění HIV, strávit zbytek svých dnů bojem za demokratickou Kubu.

Dětské práce

Alexey Brizo Lahera se narodil 10. října 1981 v jedné z chudinských čtvrtí jménem Santa Rita ve městě Guantánamo. Rodiče žili odděleně a Alexey vyrůstal se svou babičkou, která měla několik zaměstnání, aby mohla zajistit potřeby svého vnuka. „Vybavuji si, jak nám ve škole zrušili tělocvik, protože jsme byli příliš hubení a nevydrželi bychom fyzickou zátěž,“ popisuje důsledky nedostatečné výživy kubánských dětí během tzv. „speciálního období“, socioekonomické krize v 90. letech.[1] I přes to, že byl Alexey řazen mezi nadané žáky, kvůli rodinné finanční situaci ve svých 16 letech opustil studia a začal pracovat v zemědělství, stejně jako většina mladistvých v této době. Odstěhoval se do Pinar del Río, kde pět let pracoval na tabákových plantážích. „Nebylo to tam lehké – těžká práce za málo peněz,“ vzpomíná. Alexey často poslouchal právě vznikající hudební směr reggaeton a rap, dokonce se pokusil napodobovat známé kubánské zpěváky, ale prozatím neúspěšně.

Průkopník reggaetonu

Po návratu do Guantánama v roce 2002 se rozhodl následovat svůj sen stát se známým muzikantem a přidal se ke skupině „Fallevanos“, nicméně ještě tentýž rok ho jeden ze členů kapely obvinil z napadení a Alexey byl odsouzen k jednomu roku nucených prací. Následně založil vlastní kapelu. „Jelikož máme na Kubě pořád diktaturu, musíš do svého repertoáru zahrnout také oslavné revoluční písně. Já jsem se ale proti tomuto nařízení postavil,“ dodává ke svému odporu skládat písně uctívající „Che“ Guevaru a Kubánskou Revoluci,[2] který vyústil v zamítnutí žádosti o vydání profesního osvědčení a nároků na finanční odměnu za své koncerty. „Já jsem prakticky průkopníkem hudebního stylu reggeaton na Kubě, teprve když začínal být populární, já už jsem skládal písničky a byl slavný. Vláda na mě pěkně vydělala, měl jsem koncerty i v hlavním městě Havaně se známou kapelou Kola Loka,[3] ale nikdy mi za vystoupení nezaplatili,“ lituje Alexey, a v roce 2009 se rozhodl odejít ze světa hudby: „Showbyznys řídí mocná mafie a jen písně oslavující vrahy – vůdce revoluce, jsou povolené,“ vysvětluje. Ochod z vysněného života muzikanta hluboce poznamenal Alexeye a ten se uchýlil k alkoholu.  

HIV positivním na Kubě

Z temného období svého života se vzpamatoval v roce 2010, když byl diagnostikován HIV positivní. „Myslel jsme si, že umřu hned druhý den, že je všem dnům konec. Díky kamarádům jsem se úplně nezhroutil, Vláda ta se na mě úplně vykašlala,“ vzpomíná a dodává: „Na začátku 80. let zavíral komunistický režim HIV positivní do nápravných zařízeních. Nebo rovnou do vězení za spáchání trestného činu nakažení se, proto lidé mají dodnes strach říct pravdu, přiznat, že mají AIDS a raději mlčí,“ popisuje důvody rychlého šíření nemoci napříč kubánskou populací. „Vláda se snaží o to, abychom co nejdříve zemřeli. Neposkytují nám žádné léky, diktatura jejich nedostatek svádí na blokádu Spojených států amerických vůči Kubě, ale není to pravda,“ doplňuje k podmínkám nemocných tímto virem. Alexey se vyučil ševcem, nicméně příjem z této živnosti nestačil ani na základní potřeby, a když mu stát začal odebírat státní podporu a potravinové lístky, začal okamžitě hledat řešení.

Vláda okrádá nemocné

„Diktatura poskytuje drobnou pomoc nemocným, ale tu začali postupně rozkrádat. Dva litry oleje, párky, to, co jsme dostávali měsíčně. Bylo mi to podezřelé a začal jsem hledat podporu, abych věděl, jak začít prosazovat má práva a nároky na tuto podporu,“ vysvětluje. Alexey navštívil sídlo opoziční skupiny „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba][4] v Guantánamu, kde ho vřele přijali disidenti Yoanny Beltrán Gamboa[5] a Henry Couto Guzmán[6]. „Popsal jsem jim mou situaci, a celkově životní podmínky všech HIV positivních na Kubě. Vyslechli mě a poradili mi, co a jak bych mohl udělat, protože já jsem ještě v té době neznal všechny svá práva, neznal jsem 30 základních práv Všeobecné deklarace lidských práv,[7] to oni mě s nimi seznámili,“ popisuje svůj první kontakt s opozicí. Okamžitě se začal aktivně účastnit protirežimní činnosti, šířením povědomí o spravedlnosti a lidských právech v kubánské společnosti: „Navštěvoval jsem další nemocné s AIDS, několikrát jsem veřejně promluvil v Rádiu Martí, [8] a můj příběh byl zveřejněn také na internetu na portálu ‚Cubanet‘[9] a v dalších nezávislých zpravodajích,“ uvádí důvody svého neustálého sledování a útlaku ze strany Státní bezpečnosti, nicméně dodává: „Já neustoupím, i když by mě to mělo stát život.“

Aktivista za lidská práva

Alexey se podílí na činnosti „Vlastenecké unie Kuby“, mezi které patří například pomoc obyvatelům s opravami nebo stavbou jejich příbytků, pořádání kurzů, například kurzu, jak zacházet s počítačem nebo šíření základních práv každého člověka a upozornit na to, že obyvatelé Kuby nejsou vlastnictvím státu. Alexey se snaží o to, aby společnost pochopila, že oponenti z „Vlastenecké unie Kuby“ vyznávají nenásilný odpor, nejedná se o teroristy nebo vrahy, jak je režim vykresluje. „Politická policie vyhrožovala a mučila i mého otce, tvrdili mu, že jsem zvěd CIA [Central Intelligence Agency] Spojených států a že mě nechají zavřít na 20 let, protože se stýkám s dalšími oponenty,“ komentuje a podotýká: „Státní bezpečnost na nás posílá speciální brigádu se slzným plynem, s přilbami, se štíty, aby s námi bojovali – s námi pacifickými osobami, s lidmi, kteří jen chtějí ukázat, co je tady na Kubě špatně, ale oni chtějí zničit naši důstojnost a vyštvat nás ze země.“  

Chci lidem ukázat, jak vzdorovat režimu  

Alexey denně nachodí kolem šesti kilometrů s cílem pořídit lahve alkoholu a parfémů, které potom prodává na ulici. „Přeprodávám nelegálně, ale důstojně, nikoho neokrádám ani nešidím. Státní podporu několik stovek pesos mi odebrali, protože vzdoruji komunistickému režimu,“ vysvětluje. Kromě diagnózy HIV positivní se potýká s žaludečními problémy kvůli vysokému množství léků, které musí denně brát. „Jediné, co mi pomáhá na žaludek je mléko, ale nemohu si dovolit pít každý den mléko,“ dodává a vyjadřuje vděk moci ještě stát na vlastních nohách: „Jsem vděčný Bohu za to, že mi dal ještě těchto deset let života na můj boj, naučil jsem se, jak vzdorovat režimu a já to šířím dál – říkám lidem pravdu.“ Alexey je odhodlán pokračovat ve svém odporu, bojovat za svobodu slova, za více stranictví na Kubě a za život v demokracii. Své svědectví uzavírá přáním: „Přeji si, aby si mě lidé pamatovali jako člověka upřímného, nenásilného, který bojoval až do svých posledních dnů za základní práva ukotvená ve Všeobecné deklaraci lidských práv, na která všichni obyvatele světa máme nárok.“

 

[1] Období počátku 90. let na Kubě je také nazýváno „speciálním obdobím“ [periodo especial], jedná se o ekonomickou a potravinovou krizi, vzniklou v důsledku pádu Sovětského svazu v roce 1990 a ukončení hospodářské pomoci Kubě. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.politicaexterior.com/articulos/politica-exterior/cuba-la-peor-crisis-desde-los-anos-noventa/

[2] Více informací o Kubánské Revoluci naleznete zde: https://zoommagazin.iprima.cz/historie/pravnik-fidel-castro-vladl-kube-jako-diktator-pul-stoleti-ted-je-posmrti-zemre-i-revoluce

[3] Hudební skupina „Kola Loka”, původem z města Santiago de Cuba, je významnou kubánskou regaetonovou kapelou. Více informací ve španělském jazyce zde: https://www.buenamusica.com/kola-loka/biografia

[4] Více informací o jednom z nejvýznamnějších aktivních opozičních hnutí na Kubě „Vlastenecká unie Kuby“ [Unión Patriótica de Cuba] zde: https://www.unpacu.org/acerca-de/sobre-unpacu/

[5] Yoanny Beltrán Gamboa je oponentem komunistického režimu na Kubě, obráncem lidských práv a členem „Vlastenecké unie Kuby“. Rozhovor s ním můžete nalézt ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/a/126370.html

[6] V archivu Paměti národa můžete nalézt rozhovor s Henrym Couto Guzmánem: https://www.pametnaroda.cz/cs/couto-guzman-henry

[7] Úplné znění „Všeobecné deklarace lidských práv“ můžete nalézt zde: https://www.ohchr.org/EN/UDHR/Documents/UDHR_Translations/czc.pdf

[8] Oficiální stránky „Rádia Martí“ ve španělském jazyce zde: https://www.radiotelevisionmarti.com/Cuba

[9] „Cubanet“ je internetovým zpravodajem založeným v roce 1994. Jeho cílem je podporovat alternativní, tedy neoficiální, zprávy a informace o dění na ostrově. Oficiální stránky zde: https://www.cubanet.org/

© Všechna práva vycházejí z práv projektu: Paměť kubánského národa – nástroj pro transformaci kubánské společnosti ke skutečné svobodě