"Takže mně to ohromně otevíralo obzory, které jsem neznal. Já jsem byl spíš biolog a takový racionalista. A tady to bylo úplně něco jiného, takže to společenství vzdělávalo ty členy, to se zase ne všem líbilo, mně se to třeba líbilo. To vzdělávání byla možná taková etapa číslo jedna, ale ta etapa číslo dvě, a to tam bylo jasně za tím vidět, bylo, že ty dary, které máme, nebo tu misi, kterou máme, máme proto, abychom ji dávali ven. Takže jít ven, nést kůži na trh, vydat svědectví a evangelizovat, to tam bylo strašně moc přítomné. Takže to byla trochu nekomfortní zóna pro mnohé, možná i pro mě. Ale já jsem to přijal a byl jsem v tom docela aktivní a myslím si, že mně to zůstalo."
"Kdyby to bylo takové ťuťuňuňu společenství, kterých bylo spousta, takové seznamky, tak je to fajn. Je tam všem dobře, ale nemělo by to tu misi. Já používám to slovo mise. A tu misi bych viděl ve dvou rovinách. První byla dovnitř církve, jakoby reformovat nebo rozšířit nabídku církve. To říkám možná trochu marketingově. Ale řekněme modernizovat církev nebo obnovit církev, to byla mise číslo jedna. A mise číslo dva formovat veřejný život na základě křesťanských hodnot. Bez těchto, řekněme diktátorských postupů by se ani jedna z těch misí neuskutečnila. Bylo by to pěkné společenství, kde by se lidi pomodlili, což je výborné, kde by jim bylo dobře. Ale nemělo by to ten přesah a právě ten přesah mě na tom zajímal."
"Byl negativní (red. pozn. postoj rodičů vůči komunistickému režimu). Naši byli otevřeně proti komunismu. Tatínek byl členem a dlouhou dobu také předsedou Lidové strany v Brně-Řečkovicích. Ale i tam byl nespokojený a kritizoval a byl tak trochu rebel. Takže doma v rodině nám naši vždycky říkali protikomunistické věci a otevřeně, co se děje špatného. Takže já jsem byl z rodiny jednoznačně infiltrován tím, že komunismus je něco špatného. A to pak souviselo i s mým výběrem kamarádů na gymnáziu i na vysoké škole. Byli jsme tedy jednoznačně rodina, která neměla ráda komunismus."
Petr Blížkovský se narodil 14. dubna 1963 v Brně-Řečkovicích. Vyrůstal v rodině, ve které se podle něj o komunistickém režimu mluvilo otevřeně. Důležitou součástí jeho zrání byla křesťanská víra. Právě ta ho později přivedla ke Společenství svatého Gorazda a druhů, které kladlo důraz na cyrilometodějské kořeny křesťanské víry a Moravanství, také působilo jako tzv. křesťanský disent. Spolupracovalo s tehdejší skrytou církví a organizovalo protirežimní akce. Z dnešního pohledu a v souvislosti s vyprávěním o době totalitního Československa budí ale zmínky některých pamětníků o sektářském způsobu vedení tohoto společenství minimálně určité rozpaky. Petr ovšem patří k těm, kteří s označením sekta ve spojení se Společenstvím svatého Gorazda a druhů rozhodně nesouhlasí. Na druhou stranu ale nepopírá, že vůdce společenství, Miroslav Richter, vedl Gorazdovce často velmi autoritativně. Charakteristika a aktivity Společenství svatého Gorazda a druhů nejsou podle dostupných informací dodnes systematicky zpracované.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
