Vlasta Bidrmanová

* 1949

  • „Když jsem letěla do Kuvajtu, letěl i generální ředitel a zastupitelé různých lázní. Letěla jsem s nimi ke královské rodině, tam mě vykopli a pak týden ještě jezdili a propagovali. Úplně v pohodě, vůbec nic. Než jsem tam letěla, chtěl mě hlavně vidět kuvajtský velvyslanec, tak pozval celou mou rodinu, muže s dětmi, do Prahy a potom si vzal týden léčbu a léčil se u mě, aby viděl, co umím. To byl její synovec, já jsem byla u vdovy po emírovi. Takže si mě vyzkoušel a potom mě tam vzali, chtěl vidět, z jaké rodiny a vůbec jaké to tam u nás je. To byla Polytechna, když vás zaštítila, byl jste vedený. Byla jsem tam jenom dva měsíce, protože ona onemocněla a byla jsem ráda, protože to bylo vězení. Byl to velký palác, v té době byl atentát na emíra a už z druhé strany jsme slyšeli bum bum z Iráku. Trochu jsem se bála. Ona že poletí do Londýna na srdeční operaci a že poletím s ní, tak jsem řekla, jestli to můžu odmítnout, že mám smlouvu s nimi do Kuvajtu.“

  • „Potom mě lomili do strany hodně a to jsem tvrdě odmítala, že ne, už i další kolegyně. Tak jsme vymyslely fintu – možná se vám to bude zdát směšné – tenkrát tam vznikl Svaz československo-sovětského přátelství a to k nám začaly jezdit ruské skupiny, vždy v létě červenec jedna a srpen druhá. S nimi samozřejmě také dozor. Byli to většinou mladí kluci od Uralu, horníci, a vždy když přijeli, tak bylo přivítání. To bylo něco tak krásného, seděli jsme s nimi, měli pod stolem vodku a nějaký šampus a bavili jsme se, všichni jsme uměli rusky. Výborný lidi, chodili ukázněně na procedury. Jedna skupina, to byli veselí kluci, říkali, co budou dělat, ptali se, jestli nemáme nějakou práci pro ně. Říkám, že máme tady chatu tři kilometry nad Jáchymovem. Ptali se, jestli nemůžou pomáhat. Říkám jim: Nepomáhejte, ale přijďte. Měli jsme tam harmonikáře, pak asi osm kluků k nám chodilo, celá naše skupina na Suché s nimi sedávala a zpívala, tak úžasní lidi. Ale říkali: Nesmíte to nikomu říkat. Ptala jsem se, jestli jim zakazují se s námi bavit. To ne, ale hlídají nás, říkali. Potom jsme udělali sbírku, protože většinou měli malé děti, tak opravdu jako charitu, čtyři kufry, věci pro děti. Byli úžasně vděční a ten jeden mi ještě dlouho psal. Takže jsme měli takové zkušenosti. Tím, že jsme byli ve svazu SČSP, tak mi dali pokoj se stranou. Ovšem když jsem odešla do Kuvajtu, dostala jsem třeba anonymní dopis: tak do strany jsi nemohla, protože máš malé děti, ale opustit je, to jsi mohla, sbírat dolary. Ještě ho mám někde schovaný ten dopis, nevím, kdo mi ho napsal.“

  • „Tatínek byl u vojska v Plzni, kam se přestěhovali, když mamince velmi brzy zemřeli rodiče. Dostal byt od vojska. Když vznikl KAN, tak byl v Klubu angažovaných nestraníků. Žili jsme v ulici, kde byli všichni vojáci, to bylo úžasné dětství, všichni se znali a kamarádili se. V podstatě nikdo z nich nebyl ve straně, nevím o nikom. Potom když přišel rok 1968, ještě to nějak šlo, potom v roce 1969 ho za trest přeložili do Bechyně, to taky ještě rok vydržel. Pak už měl zprávy, že se chystají ho vyloučit z vojska, tak podal sám výpověď, dostal minimální odstupné a v roce 1971 se stal v Prioru, který byl nový v Plzni, technikem přes televize. A to byl tak šťastný, bohužel jenom čtyři roky, protože to byla jeho doména, stihl si pořídit i barevnou televizi.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Karlovy Vary, 18.07.2023

    (audio)
    délka: 01:36:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Karlovarský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

V Kuvajtu léčila královskou rodinu. Zažila přepych, ale byla jak v base

Vlasta Bidrmanová na jednom z propagačních letáků Lázní Jáchymov, přelom 80. a 90. let dvacátého století
Vlasta Bidrmanová na jednom z propagačních letáků Lázní Jáchymov, přelom 80. a 90. let dvacátého století
zdroj: archiv pamětníka

Vlasta Bidrmanová, rozená Mayerová, se narodila 1. ledna 1949 ve Strakonicích. Od dětství žila v Plzni, kde její otec působil v československé armádě u radiolokátorů. Po vstupu do Klubu angažovaných nestraníků jej nejprve převeleli a poté se chystali vyhodit, sám proto z armády odešel. Pamětnice vystudovala v Praze dvouletou nástavbu v oboru rehabilitační pracovnice. V roce 1971 nastoupila do jáchymovských lázní, kde pracovala v hotelech Radium Palace a Běhounek. Pro styky se západoevropskými klienty ji vyslýchala StB, odmítla spolupráci a vstup do KSČ. V 80. letech jezdila přednášet o léčbě radonovou vodou do západního Německa. V letech 1986 a 1987 pracovala jako fyzioterapeutka pro členy kuvajtské královské rodiny. Po sametové revoluci stála u zrodu českého Klubu bechtěreviků, odborně se zabývala léčbou této nemoci. V roce 2023 žila v Ostrově nad Ohří.