Jiří Kameníček

* 1937

  • „Ve stavení, kde jsme bydleli, byl konec války děsivý. Hospodařila tam maminčina sestra, vdaná Vítková, se svým manželem, strýcem Karlem. 5. května (6. května – poznámka autora) přijela nějaká ruská hlídka a přišla k nám do stavení. Jenže mezitím po blízké železniční trati ustupoval na západ německý obrněný vlak. Němci zastavili, protože viděli přicházet sovětské vojáky. Začala přestřelka s ruskými vojáky, co byli s námi ve stavení. Němci měli těžkou techniku a z vlaku sjel i tank. Rusové byli v menšině a nakonec to odnesli. Stavení vyhořelo a Němci nás z něj vyhnali. Noc a další den jsme pak prožili v melioračním příkopě. Nad námi se střílelo, a až všechno utichlo, tak jsme se vrátili do dědiny na strýčkovo vypálené stavení. Uchýlili jsme se proto k druhému strýci, Zbořilovi, kde jsme nějaký čas zůstali. Bylo to tam tehdy děsný.“

  • „Mnohé z jeho okruhu tam předvolali jako svědky. Táta v 57. roce dostal tři roky. Měl být propuštěný na podzim roku 60. To jsem byl už na vojně. Otevřeli tehdy nový proces a do toho případu spadli sedláci z Hané – Střída, Böhm a Michálek... Nakonec táta a Böhm dostali patnáct let (Böhm jedenáct let – pozn. autora) a tak to šlo dál a dál. Nejméně dostal sedlák Gottwald ze Střelic tři roky (jeden rok – pozn. autora). Bylo jich tam asi deset nebo dvanáct (jedenáct – pozn. autora). To byla snaha zlikvidovat známé představitele selského stavu, aby proběhla lépe kolektivizace.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Bohuňovice, 23.02.2018

    (audio)
    délka: 01:45:12
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dost mě znepokojuje vzrůstající populismus. Přiznám se, že z toho skoro nespím

Jiří Kameníček
Jiří Kameníček
zdroj: archiv pamětníka

Jiří Kameníček se narodil 20. května 1937 v Brně. Kvůli spojeneckým náletům na město se rodina ke konci druhé světové války na čas přestěhovala k příbuzným do obce Březce (dnes součást Štěpánova). Zažili tam dramatické boje závěrečných dnů války, po kterých skončil dům, v němž se ukrývali, v plamenech. Následně se rodina vrátila do otcova rodiště v Moravských Loděnicích (dnes část Bohuňovic), kde otec Ladislav Kameníček převzal dědičný grunt s dvanácti hektary polností. Jako poslanec Ústavodárného Národního shromáždění za Československou stranu národně socialistickou se otec nepřímo účastnil událostí, které v únoru 1948 vedly ke komunistickému puči. Stál tehdy v opozici vůči komunistické straně, za což v následujících letech tvrdě zaplatil. Zbavili ho poslaneckého mandátu, vyloučili z pedagogického sboru VŠZ Brno, v roce 1949 devět měsíců bez soudu věznili a nakonec odsoudili k patnácti letům vězení. Perzekuce se nevyhnula ani jeho rodině. Syna Jiřího, který se výborně učil, sice nechali v roce 1958 krátce po otcově zatčení složit maturitu na průmyslové škole, ale jeho bratra Ladislava tehdy z jiné průmyslové školy vyloučili. Pamětníka pak kvůli špatnému třídnímu původu nepřijali na vysokou školu. Následně nastoupil do strojíren v Uničově, kde pracoval až do odchodu do penze. Jiří Kameníček stále usiloval o studium na vysoké škole a rok po propuštění otce z vězení dostal konečně doporučení. Nastoupil pak na dálkové studium Strojní fakulty VUT v Brně, kterou úspěšně dokončil v roce 1972. Od roku 2000 žije Jiří Kameníček s manželkou v Bohuňovicích.