plukovník v. v. Lukáš Polanský
* 1925
-
„Tak jsme se domluvili a jednou, zrovna kopeme zákopy. Stráže padesát metrů jeden od druhého, Maďaři. Celou noc chlastali, tak spali, bylo teplo. My jsme se domluvili a jednoho jsme, šup, stáhli do zákopu. Utíkali jsme, jak jsme mohli, dva dny – na Ukrajině. Ti Ukrajinci, když jsme je viděli, tak dva čekali a jeden šel prosit jídlo. Tak nám dali všechno. Ale museli jsme postupovat tak, aby nás nechytli, tak jsme se hlídali.“
-
„Po válce – 9. května 1945 byl konec války – jsem byl ještě u dělostřelectva, normálně v armádě. Potom nastala situace, kdy ti, co šli sloužit do armády, neznali ani Ň, co to je armáda. Tak já jsem je musel všechny vycvičit. A byli takoví velitelé – já povídám: ,Neumíte nic, já za vás mám dělat všechno?‘ Jako velitel baterie a tak dále, co oni měli dělat, tak nedělali, protože tomu nerozuměli. A já jsem povídal, tak to ne. Já povídám, že chci do Prahy – sloužil jsem mimo Prahu v Rokycanech. Tak jsem se tam s tím velitelem pohádal a on říkal: ,Tak vás nikdo neposílal do války.‘ To řekl, a já jsem na to nereagoval, já jsem mu rozbil držku.“
-
Celé nahrávky
-
Praha, 28.04.2010
(audio)
délka: 45:13
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
Každý stát mi poslal nejvyšší vyznamenání za vítězství nad fašismem
Lukáš Polanský se narodil v roce 1925 do chudé rodiny na Podkarpatské Rusi. Měl pět sourozenců a jeho matka zemřela, když mu bylo deset let. V dětství pomáhal s prací otci, který byl dřevorubcem. Chodil do malotřídky a měl výborný prospěch, pak nastoupil na gymnázium v Chustě. Po maďarské okupaci byl v roce 1939 poslán na nucené práce na poli. Na noc se vracel domů a staral se o své sourozence. Později byl spolu se dvěma spolužáky umístěn do lágru na Ukrajině. Odtud se po čase rozhodli utéct, což se jim i podařilo. Více než tři měsíce šli Ukrajinou se záměrem vstoupit do čs. jednotek. Dostali se do Buzuluku. Zesláblý Lukáš Polanský byl umístěn k dělostřelectvu, kde měl provádět výpočty. Účastnil se všech zásadních bojů v Polsku a na Slovensku. Na konci války se zúčastnil i osvobozování Prahy. Po válce zůstal v armádě a postupně se stal plukovníkem. Později pracoval na ministerstvu vnitra.
