Jan Prokop

„Co se týče slovenské armády, byli to všichni hlinkovci, kteří stáli při proněmeckém prezidentu Tisovi. Bylo to hrozné, těžko mohl někdo něco udělat: když se o něco pokusil, tak ho sebrali, zavřeli, třeba i zastřelili.“

„Když jsme šli do práce a z práce, tak tam jeden starší člověk už nemohl a zdržoval se pořád pozadu. Vždycky jsem se podíval dozadu, co s ním bude. Bohužel ho odstranili: už nemohl, a tak ho shodili do hluboké šachty. A to bylo všechno. Já jsem za to ještě pykal: byl jsem zavřený v dřevěné šopě, celý den jsem tam byl a nedostal jídlo. Jen za to, že jsem to viděl.“

„Zahájili jsme palbu na německé postavení, aby mohli partyzáni snáze vniknout do jejich zákopů. V této palbě se před námi najednou zablýsklo a… byl jsem raněný. Dostal jsem to přes přilbu do hlavy. Byla to střelná rána od německých obránců, kteří drželi úsek hájenky u Banské Bystrice. Cítil jsem potom jen, že mi teče krev po obličeji. Ta přilba mě zachránila od jisté smrti.“

„Jenom jsem měl jeden přestupek: že jsem dal jednomu ruskému zajatci přes plot kus chleba. Byl jsem za to potrestán tím způsobem, že jsem byl vysvlečený a musel jsem stát na stupni, na velkém kameni v mrazu.“